Vítejte na mém webu

Jmenuji se Jiří Urbánek. Jsem farářem v Mikulovicích u Jeseníku. Na tomto webu Vám chci nabídnout nedělní kázání a důležité dokumenty. 

 

Karmelitka svatá Alžběta od Nejsvětější Trojice:

 

"Můj Bože, upokoj mou duši, udělej si z ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinku.   Ať Tě tam nikdy nenechávám samotného."

 

Poutě v roce 2026

  • sobota 12.9. v 16,00 pouť v Širokém Brodu a modlitba chval

  • sobota  5.12. v 10,00 pouť v Mikulovicích

 

22. neděle v mezidobí, cyklus A

 

Pán Ježíš svým učedníkům naznačuje, že ho v Jeruzalémě čeká utrpení a smrt. To se nelíbí apoštolu Petrovi, který si vše představuje jinak. Pán Ježíš se měl ujmout vlády, obnovit izraelské království a jeho učedníci měli mít významný podíl na jeho vládě. Také představa umučeného Mesiáše byla nepřijatelná. Proto si bere Ježíše stranou a jeho slova mu rozmlouvá:

"Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!"

Také křesťané se musí zbavit iluze, že jim víra v Ježíše Krista dá klidný a pokojný život, dlouhá léta ve zdraví, úspěchy v každé práci, šťastný život, který si sami naplánovali.

Pán Ježíš nám neslíbil ráj na zemi. Následování Ježíše je spojeno s obtížemi a bolestmi. Pán Petrova slova odmítá, protože Petr nemá na mysli věci božské, ale lidské.

Nakonec všem říká:

"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!"

Kdo chce následovat Ježíše v pozemském životě a na věčnost, má zapřít sebe sama a vzít svůj kříž. Učedník má opustit vše, co mu brání v následování Pána, vše, co odporuje Boží vůli a Božímu vedení. Také má přijmout kříž, který na něj Bůh dopustí, aby vyzkoušel jeho víru a očistil jeho duši, neboť jen tak může poznat Boha a to, co od něj Bůh očekává.

Cesta křesťana je tedy cestou sebezáporu a nesení kříže. I přesto to má být cesta radostná. Vše, co děje v našem životě, je řízeno Bohem, vše má nějaký význam. Proto je důležité, abychom to těžké a bolestné dokázali z Božích rukou přijmout. Přijmout bez reptání a smutku. Pokud Bůh na nás dopustí zkoušku, dá nám sílu ji zvládnout. Dokonce dokáže obrátit to, co se nám jeví zlé, v dobré.

Nejenže máme vše těžké přijmout, ale máme to také Bohu obětovat. Všichni máme skrze svátost křtu účast na všeobecném kněžství. A jakou oběť máme Bohu přinášet?

To nám objasní svatý Pavel v listě Římanům:

"Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou!"

Máme tedy Bohu obětovat sami sebe: své kříže, těžkosti a nemoci. Máme být obětí svatou, což vyžaduje sebezápor. Každé trápení můžeme zužitkovat jako oběť Bohu, každé trápení můžeme obětovat za spásu své duše a duší bližních.

Zvláště to máme dělat při mši svaté při přinášení darů. Mše svatá je obětí Kristovou a obětí Církve, tedy nás křesťanů. Můžeme své kříže obětovat nebeskému Otci ve spojení s Kristovou obětí v Duchu Svatém, a tak jim dát nesmírný význam.

Tak pro nás denní kříže nebudou jen něčím obtížným, ale změní se v něco dobrého a potřebného. Obětováním svých křížů uděláme Bohu radost a také něco z té Boží radosti sami pocítíme.

Naplňme tedy slova našeho Pána:

"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!"

 

Papež František (Apoštolská exhortace Christus vivit 34, 98, 112, 154):

"Mládí nespočívá ve věku, ale ve stavu srdce."

"Klerikalismus je ustavičným pokušením těch kněží, kteří si vykládají přijatou službu jako uplatňování moci, a ne jako nesobecky a obětavě nabízenou službu."

"Bůh tě miluje. Nikdy o tom nepochybuj, ať se ti v životě děje cokoli. Ať se necházíš v jakýchkoli životních okolnostech, jsi nekonečně milován."

"Přátelství s Ježíšem je nerozlučitelné. On nás nikdy neopustí, i když se nám zdá, že mlčí."