Zodpovědnost za Církev a stvoření
3. neděle adventní, cyklus A
V prvním čtení prorok z 6. století př. Kr. předpovídá krásnými slovy útěchy a radosti návrat Izraelitů z babylónského zajetí. Bůh promění step, kterou se budou ubírat v krásnou zahradu. Bůh promění i člověka. Dodá sílu skleslým a malomyslným, uzdraví slepé, hluché a chromé.
Pán Ježíš v evangeliu prohlašuje, že jeho uzdravování je naplněním proroctví o době mesiánské, která začala příchodem Pána na zem. Povzbudivá je i poslední věta proroka:
„Vratí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.“
Tato slova dojdou svého naplnění v plnosti po dosažení nebeské slávy. V nebi bude věčná radost a jásot, nebudou žádné světské starosti a trápení.
Při pozorném čtení slov proroka si můžeme všimnout, jak úzce souvisí proměna přírody a člověka.
Prvotním hříchem prarodičů v ráji byl narušen vztah člověka k Bohu. Člověk Bohu přestává důvěřovat a utíká před ním. Prvotní hřích narušil vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi lidmi a přírodou. Ta člověka ohrožuje a člověk ničí přírodu. Příroda propadla marnosti kvůli hříchu člověka, ale má naději, že s člověkem dosáhne proměny. To vystihl svatý Pavel v listě Římanům (8,19-21):
„Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.“
Každý hřích člověka má dopad na celé stvoření. Hříchem narušujeme vztahy v rodině, ve farnosti, v obci. Hříchem kazíme krásu Církve, hříchem vydáváme tvorstvo v marnost. To si musíme uvědomit. Hřích není má soukromá záležitost, ale můj hřích škodí církvi, ostatním lidem i ostatnímu tvorstvu.
Naopak, konáním dobra, růstem v ctnostech (trvalý návyk v dobrém), rosteme v dokonalosti my sami, dáváme lesk a krásu Církvi, proměňujeme vztahy mezi lidmi i svět kolem nás.
Až Pán Ježíš přijde podruhé na svět, budeme vzkříšeni k věčnému životu a spolu s námi bude mít podíl na svobodě a slávě celé tvorstvo. Konáním dobra vlastně připravujeme tuto proměnu celého stvoření.
Proměna přírody, mezilidských vztahů a Církve, začíná tedy proměnou našeho srdce. Když se upřímně snažíme proměnit své srdce, aby se stále více podobalo Srdci Pána Ježíše, můžeme očekávat i proměnu světa kolem sebe. Jistě, přijdou i útoky nepřátel, ale mnoho lidí bude naší proměnou osloveno.
Nic se ve světě nezmění k lepšímu, pokud se nezmění lidské srdce.
A to své srdce mohu s Boží pomocí proměnit.