Zkusme se někdy pohoršit sami nad sebou

3. neděle adventní, cyklus A

  Dnes opět slyšíme o Janu Křtiteli. Zatímco minulou neděli jsme ho slyšeli hlásat obrácení, neboť se přiblížilo Boží království, dnes je v jiné situaci. Je uvězněn v Herodově pevnosti a cítí blízkost smrti. Prožívá pochybnosti - je Ježíš skutečně Mesiáš?
  Jan Křtitel byl svědkem sestoupení Ducha Svatého na Ježíše, ukázal na něj jako na očekáváného Mesiáše. Avšak představoval si Mesiáše jako přísného soudce, který provede očistu izraelského národa. Ježíšova činnost však vypadala jinak. Jan Křtitel je zmatený. Skrze své učedníky se ptá Ježíše:
  "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?"
  Pán Ježíš posílá učedníky, aby Janovi dosvědčili, co viděli na vlastní oči:
  "Slepí vidí, chromí chodí ..."
  Podobnými slovy popisuje Mesiášovu činnost prorok Izaiáš v prvním čtení.  Na Ježíšovi se naplnila starozákonní proroctví o Mesiáši a jeho skutcích.
  A své svědectví Ježíš končí slovy:
  "A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší."
  I pro křesťany může být Ježíš "kamenem úrazu" - pohoršením. V době svého působení na zemi všechny lidi neuzdravil, vzkřísil jen tři mrtvé. Ani radostná zvěst se nedostala ke všem lidem.
  A kde je to Boží království? Podíváme-li se na dnešní svět, zdá se nám, jakoby Ježíš spíše prohrával, jako by byl slabý a nestačil čelit vzrůstajícímu zlu. Kdyby alespoň potrestal ty zlé lidi!
  Tyto úvahy nejsou správné. Ježíš je jiný, než si ho často představujeme. Nepřišel na svět lidi odsoudit, ale spasit. Dává každému člověku nabídku spásy.  Každý člověk může v Ježíše uvěřit a dosáhnout nebe. Spása je Boží nabídkou. Může být přijata jen svobodným rozhodnutím člověka.
 Růst zla kolem nás může být způsoben i tím, že se mnoho lidí pro Ježíše nerozhoduje. Mnoho pokřtěných Ježíše opouští. Zlo bude definitivně zničeno  až při druhém Kristově příchodu. Tím, že Pán ještě nepřichází, dává šanci ke spáse těm, kteří v Ježíše zatím nevěří.
  Apoštol Jakub nás vybízí k trpělivosti. Máme být trpěliví jako rolník, který čeká podzimní déšť, aby mohl zasít, a jarní déšť, aby po něm mohl sklidit úrodu.
  Vše má svůj čas. Je čas Boží milosti, čas k obrácení, přijde jednou i čas Božího soudu.
  Trpělivé čekání příchodu Páně, ať už na konci světa nebo na konci našeho života, nemá být důvodem k nicnedělání a rezignaci. Naopak! Máme čas milosti, který prožíváme, využít k růstu ve víře, důvěře a lásce k Bohu. Máme se nechat přetvářet Duchem Svatým v Boží podobu, abychom nebyli křesťany jen jménem, ale i životem. A také máme pokračovat v činnosti Jana Křtitele a apoštolů. Jak Ježíš cituje proroka:
  "Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou."
  Máme svědčit o Kristu, připravovat Kristu cestu do lidských srdcí.
  Mnoho lidí žije v hříchu, neboť Ježíše nepoznali. A nepoznali ho proto, že jim Ježíše nikdo nehlásal.
  Svatý Pavel o tom píše v listě Římanům:
  "Ale jak mohou vzývat (Krista), když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm mohou uslyšet bez hlasatele?"
  A zde může být jedna z příčin zla kolem nás. Lidé neznají Ježíše, neboť jim ho nehlásáme, nemluvíme o něm, nežijeme jemu podobným životem.
  Až se budeme pohoršovat nad zlem kolem nás, zkusme se také pohoršit nad sebou.