Žít v naději

15. neděle v mezidobí, cyklus A

Svatý Pavel napsal v listě Římanům tuto větu (Řím 8,18):

„Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.“

Těmito slovy svatý Pavel nechce znevážit situaci trpících lidí. Utrpení je zlé. Nejen pro samotné trpící, ale i pro ty, kteří o ně pečují. Utrpení sráží člověka k zemi. Avšak trpící člověk si má uvědomit, že utrpení je skutečností tohoto světa (mimo utrpení duší v očistci). V nebi žádné utrpení nebude, neboť Bůh setře každou slzu z tváří.

Trpící veřící člověk má myslet na budoucnost. I když pozemská budoucnost nebude růžová, utrpení tohoto světa se nedá srovnat se slávou v nebi.

Slovo „sláva“ je překladem řeckého slova doxa, které znamená Boží krásu a nádheru. Výraz doxa se v Bibli používá jen pro Boha a vyjadřuje jeho podstatu. Člověk nemá tuto slávu sám od sebe, má na Boží slávě účast. Tato Boží sláva,doxa, je jistě nesrovnatelná s jakýmkoli pozemským utrpením.

Každý křesťan má skrze křest a Ducha Svatého na této slávě účast, má účast na Boží podstatě, na Boží kráse a nádheře. Máme závdavek Boží slávy a jdeme vstříc jejímu naplnění. To by nám mělo dávat sílu snášet utrpení. Pozemské utrpení jednou pomine, sláva Boží trvá navěky.

My denně prožíváme zkušenost se zlem – mravním i fyzickým, mimo nás i v nás samotných.

V každém člověku i v každém tvoru je touha po vysvobození ze zla. Křesťané mají „první dary Ducha“. Ježíš už nad zlem zvítězil a křesťané toto vítězství zakoušejí. Ale stále žijí v tomto světě, kde zlo všechno kazí. Definitivní vítězství nad zlem v nás i ve světě teprve čekáme. Bude spojeno s druhým Kristovým příchodem na zem:

„I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.“

Křesťan má tedy žít i uprostřed utrpení životem naděje. Zlo, nemoc nebo utrpení nemá v mém životě poslední slovo. Poslední slovo patří Ježíši Kristu, Slovu, které se stalo tělem, Slovu, které vstoupilo da našeho utrpení a také ho na sebe dobrovolně přijalo. Křesťanský život má být životem naděje i uprostřed velkého trápení.

Svatý farář arský kázal o utrpení takto:

„Utrpení! Co na tom záleží? Vždyť trvá jen okamžik! Kdybychom mohli pobýt týden v nebi, poznali bychom cenu tohoto chvilkového utrpení. Žádný kříž by se nám nezdál příliš těžký, žádná zkouška by nám nepřipadala příliš těžká. Kříž je dar, kterým Bůh obdarovává své přátele.

Nesmíme se nikdy starat o to, odkud přicházejí kříže, vždyť všechny přicházejí od Boha. Vždy je to Bůh, kdo nám dává prostředky, abychom mohli prokázat svou lásku.“