Žijeme ve vztazích

Slavnost Výročí posvěcení kostela

Dnes chceme děkovat za náš dům Boží. Proč je kostel pro nás tak důležitý?

Především je to místo setkání s Bohem. Je to místo, které nám připomíná náš poslední cíl, kterým je dosažení nebeské slávy. Výzdoba kostela (obrazy, sochy, vitráže) nám připomíná nebe. V pravoslavných chrámech jsou malbami pokryté celé stěny. Tyto malby jako knihy připomínají nejdůležitější události z dějin spásy a ze života svatých.

V hlavních kostelích bývá uchovávána Nejsvětější Svátost Oltářní, sám Ježíš je zde přítomen. Ve mši svaté přichází mezi nás na oltář. Můžeme se Ježíši klanět, můžeme ho přijímat do srdce jako pokrm k věčnému životu. V kostele přijímáme další svátosti a svátostiny. Proto je kostel pro nás tak důležitý. Je předchutí nebe. Toho, co nás jednou, dá-li Bůh, čeká.

V tomto roce jsme zažili něco nečekaného – uzavření kostelů k veřejným bohoslužbám. I když byla možnost sledovat mši svatou v televizi a duchovně přijímat Krista ve svatém přijímání, nebylo to ono. Je rozdíl, vidět mši svatou pomocí televize a být na mši svaté v kostele. Je rozdíl přijímat Krista duchovně a přijímat svátost Eucharistie skutečně.

Važme si proto kostelů i možnosti jít na mši svatou.

Dále je kostel místem setkání s věřícími, s bratry a sestrami, kteří věří v Krista.

Člověk žije ve vztazích. I Adam dostal od Boha Evu, aby nebyl sám. Lidé se musejí setkávat, společně prožívat víru i své radosti a trápení. Mnoho starých lidí je dnes uvězněno ve svých domovech. Sociální smrt je horší než možnost nákazy koronavirem.

Člověk nemůže být sám. Nestačí mu setkávání skrze mobilní telefony nebo internetovou komunikaci, potřebuje fyzický kontakt s jiným člověkem.

Proto je důležité setkávání farníků zvláště při nedělní mši svaté, popř. na různých akcích. Člověk bez vztahů není člověkem. Jednou budeme souzeni podle naší lásky k bližním, tedy podle našich vztahů. Když není vztah, není ani láska.

Děkujme dnes za náš kostel - místo setkání s Bohem a s těmi, kteří v Boha věří.