Zážitek Boží svatosti vede k prožitku vlastní hříšnosti

5. neděle v mezidobí, cyklus C
 
  Dnešní čtení z Písma svatého hovoří o povolání, povolání proroka a učedníků.  U všech čtení můžeme pozorovat, jak toto povolání probíhá. První je zážitek Boha, zážitek Boží svatosti a lásky, dále je to poznání vlastní ubohosti a hříšnosti. Pak Bůh člověka očišťuje a nabízí mu spolupráci, zve ho do Boží služby. Nejde o nucení, ale o pozvání, které má člověk svobodně přijmout.
  V prvním čtení jsme slyšeli o povolání proroka Izaiáše. Ten má ve vidění zážitek Boha. Vidí Boha na trůnu, vidí serafy, kteří volají:
  "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů..."
  Bůh je třikrát svatý, tzn. nejvýš svatý, vše absolutně převyšuje, na ničem není závislý. Zážitek Boží svatosti vede Izaiáše k poznání vlastní hříšnosti:
  "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsme člověk nečistých rtů ... A krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!"
  Zážitek Boží svatosti vyvolává v Izaiášovi posvátnou bázeň. Pak následuje pozvání ke službě Bohu:
  "Koho mám poslat, kdo nám půjde?"
  Izaiáš se rozhoduje:
  "Zde jsem, mne pošli!"
  Ve 2. čtení k nám promlouvá svatý Pavel. Ten nepatřil mezi dvanáct apoštolů. Sám sebe nazývá "nejnepatrnějším         z apoštolů". Dokonce říká:
 "Nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev."
  Svatý Pavel, horlivý žid, pronásledoval křesťany. Před branami Damašku, kde chtěl zatknout věřící v Krista, měl vidění Pána Ježíše, který se ho zeptal:
  "Proč mě pronásleduješ?"
  Zážitek Boží svatosti vedl Pavla k obrácení. Prožil na sobě odpuštění všech vin a přijal Boží povolání apoštola pohanských národů. Byl povolán z Boží milosti a vážil si toho:
  "Ale Boží milosti jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem."
 V evangeliu jsme slyšeli o povolání Ježíšových učedníků. Petr, neboli Šimon, nejprve vzal Ježíše do loďky, aby mohl lépe hlásat evangelium. Pak ho Ježíš vyzval, aby zajel na hlubinu a spustil sítě k rybolovu. Petr, zkušený rybář, ví, že je nerozumné ve dne chytat ryby, ale nakonec Ježíše poslechne. A stane se zázrak - sítě se trhají pod množstvím ulovených ryb. Petr dobře ví, že tento rybolov je lidsky nevysvětlitelný. Prožívá zážitek Boží svatosti, která září z Ježíše. Je celý       v úžasu. Najednou vidí ten kontrast. Na jedné straně Ježíšova svatost, na druhé straně Petrova hříšnost. Zážitek Boží svatosti vede k prožitku vlastní hříšnosti.
  Petr padá k Ježíšovým nohám a říká:
  "Pane, odejdi ode mě: Jsem člověk hříšný!"
  A Pán Ježíš tomuto hříšnému Petrovi nabízí službu učedníka, apoštola:
  "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi."
Petr a jeho společníci Ježíšovu nabídku přijímají:
  "Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním."
  Měli bychom všichni hodně toužit a prosit, abychom i my prožili zážitek Boha, zážitek Boží svatosti a lásky. Boží svatosti, která všechno přesahuje. Boží lásky, která je především darem, než odměnou. Tento zážitek Boha totiž vede člověka k obrácení, ke změně života.
  Až člověk zakusí a prožije Boží svatost, vidí sám sebe opravdově a bez masky. Vidí svou hříšnost a ubohost. A poznává, že jen Bůh může pomoci.
  Jednou, po smrti, prožije zážitek Boží svatosti a prožitek vlastní hříšnosti každý člověk. Ale po smrti je již pozdě konat pokání, už nelze nic napravit, jen přijmout spravedlivou odměnu nebo trest. Modleme se, aby nám Bůh dal prožít zážitek své svatosti už zde na zemi. Abychom konali pokání a nechali se Bohem zavčas očistit. Abychom také mohli přijmout Ježíšovo pozvání ke spolupráci na spáse své a na spáse druhých lidí. Abychom se stali skutečnými Kristovými učedníky, kteří spolupracují s Boží milostí na spáse světa.
  Abychom jednou před Pánem mohli se svatým Pavlem říci tato slova:
  "Boží milosti jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem."