Vzájemné sdílení

4. neděle adventní, cyklus C

  V prvním čtení nám zaznívá krásné poselství o příchodu Vykupitele. Prorok Micheáš žije v těžké době. Judské království je ohroženo Asýrií, na trůně vládnou potomci krále Davida, kteří se nestarají o svěřený lid, ale jen o své zájmy. Hospodin ústy Micheáše pronáší slova o obnově, kterou uskuteční nový izraelský král. Nenarodí se v Jeruzalémě, hlavním městě říše, ale v maličkém Betlémě.
  Betlém byl rodištěm krále Davida, který byl povolán k vládě od stád ovcí. Byla mu dána přednost před sedmi staršími bratry. David byl králem pokorného srdce. Budoucí král - Mesiáš - král pokorného srdce, bude dobrým pastýřem svého lidu. Bude se o svůj lid starat, lid bude požívat míru:
  "A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti."
  To je významné proroctví o Mesiáši, pronesené sedm století před narozením Krista. Narodí se v Betlémě, bude králem, jeho původ je od věčnosti.
  V dnešním evangeliu již Mesiáš vstupuje na scénu lidských dějin. Zatím je skryt lidským očím, je v lůně Panny Marie. Panna Maria dala Bohu souhlas s tím, že se stane Matkou Mesiáše. V andělově zvěstování se dozvěděla, že její příbuzná Alžběta i přes své stáří čeká syna. Mnohaletá modlitba je vyslyšena, Alžběta čeká syna, který je Bohem vybrán jako předchůdce Mesiáše - Ježíše Krista.
  Maria spěchá do hor navštívit Alžbětu. Vchází do domu a zdraví svou příbuznou. Jan Křtitel v lůně Alžběty vycítil, že se k němu přiblížil ten, jehož je předchůdcem, a s radostí poskočil. Tyto události nám připomínají to, co se událo před tisíci lety. Král David nechal přenést archu úmluvy do Jeruzaléma. Archa úmluvy byla znamením Boží přítomnosti. David šel před archou a radostí tančil. Panna Maria je nová archa úmluvy, která v sobě nese Božího Syna. Jan Křtitel napodobuje krále Davida a radostí skáče v Alžbětině lůně.
  Proč Panna Maria navštívila sv. Alžbětu? Motivem namáhavé cesty Panny Marie byla starost o tetu, která bude jistě potřebovat pomoc. Dalším motivem byla touha sdílet se, vzájemně se radovat z toho, jak veliké věci Bůh vykonal         v životech obou žen.
  To by mohla být i naše adventní úvaha - zamyslet se nad tím, jak veliké věci Bůh v mém životě vykonal. Už to, že jsme, že žijeme v dostatku a v míru, je velký Boží dar. Dostali jsme nezasloužený dar víry, že můžeme v Boha věřit, že se můžeme k Bohu modlit; dostali jsme dar mše svaté, dar Božího slova, dar Eucharistie, ve které můžeme našeho Pána přijímat do svých srdcí a tak se připravovat na setkání s Ním.
  A další věc: vidět, co Bůh vykonal v životě druhých lidí. Umět se o tom společně sdílet. Vzájemné sdílení             o působení Boha v životě Panny Marie a svaté Alžběty vyústilo ve chvalozpěv, jásavý dík nad Boží láskou. Maria zpívá chvalozpěv "Velebí má duše Pána". V něm opěvuje vše, co Bůh vykonal v jejím životě i v životě celého izraelského národa.
  Poznání, co vše Bůh vykonal a koná v našem životě, má vést i nás k jásavé radosti. Máme se každý den radovat z Boha a z jeho působení v našem životě. Jsme málo vděčni Bohu a to je chyba. Málo vnímáme to, co v naších životech Bůh koná. Pak nám třeba schází i ta vnitřní radost, kterou prožívala Panna Maria.
  Měli bychom se často zamýšlet nad tím, co Bůh vykonal v našem životě i v životě druhých lidí. A nebát se o tom s druhými hovořit - v domácím nebo i v jiném společenství.
  Máme být Bohu vděčni za vše, co pro nás vykonal a stále koná. A také hledat jaký plán má Bůh s naším životem; jinými slovy - proč nás Bůh chce na světě.