Vykonat pouť do vlastního nitra
Slavnost Zjevení Páně 2022
O vánoční noci se narozenému Spasiteli klaněli chudí a nevzdělaní pastýři. Dnešní slavnost nám připomíná klanění bohatých a vzdělaných mudrců, prvních zástupců pohanů.
Mudrci, hvězdopravci, uviděli na obloze zvláštní hvězdu. Protože znali proroctví z knihy Numeri (24,17), že vyjde hvězda z Jakuba a povstane žezlo z Izraele, usoudili, že nový izraelský král – Mesiáš - je již na světě. Podnikli dlouhou a namáhavou pouť, aby se novému králi poklonili. Hvězda je přivedla k domu, neboť Svatá Rodina již nežila ve stáji, ale v některém z betlémských domů.
Mudrci jsou plní radosti. Jak píše evangelium:
"Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu."
Po uctění dítěte Ježíše mu předávají dary: zlato, kadidlo a myrhu. Tím vyznávají, že Ježíš je král, Bůh a člověk. Tito pohanští mudrci tedy projevují velkou víru.
Jak by bylo krásné, kdybychom byli na místě mudrců. Jak by bylo skvělé, kdybychom se i my mohli Ježíšovi poklonit. Avšak nejde to, nemůžeme se vrátit o dva tisíce let zpět.
Ale přesto můžeme i my Ježíše navštívit a klanět se mu. Je téměř v každém Božím domě ve svatostánku v Nejsvětější Svátosti Oltářní. Nad svatostánkem s Ježíšem září věčné světlo, které nám říká: Pán je zde.
I my můžeme často Ježíše navštívit a klanět se mu. Darovat mu své modlitby i své srdce. S Ježíšem se můžeme setkávat nejen při mši svaté, ale kdykoliv. Čeká na nás ve svatostánku. Ve farnostech probíhají adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní. Jako pastýři a mudci můžeme i my spěchat do kostela, abychom se poklonili našemu Králi.
Kéž bychom měli v srdci tu touhu, kterou měli pohanští mudrci!
A to není všechno. Bůh přebývá skrze milost posvěcující v naší duši, celá Boží Trojice. Pokud žijeme v přátelství s Bohem, můžeme se klanět Bohu v nás. Je třeba také vykonat pouť – do vlastního nitra, kde můžeme Boha najít.
Měli bychom mít k sobě úctu. K naší duši, ve které skrze milost přebývá Bůh; k našemu tělu, které je Božím chrámem. Měli bychom mít úctu ke každému člověku, který ve své duši nosí (může nosit) Boha. Bůh může a chce přebývat v duši člověka.
Dnes bývá moderním starost o tělo, aby bylo zdravé a pěkné. Jako chráníme tělo před nezdravými a škodlivými potravinami, tak máme chránit i svou duši před jedy, které do ní vstupují skrze naše smysly, zvláště oči. Naše duše má být přece místem, kde přebývá Bůh. A poněvadž naše tělo je chrámem Ducha Svatého, třeba ho také chránit před hříchem.
Takže i my můžeme přijít a poklonit se Ježíšovi. Do kostela při adoraci, nebo do naší duše. Cesta do vlastního nitra je často nejobtížnější a nejdelší.