Všechno je milost

28. neděle v mezidobí, cyklus C

  Když jsme dnes vyslechli Boží slovo, tak nás hned napadne, že máme být Bohu vděční jako ten Samaritán. Ale toto slovo má hlubší význam, neboť nás vede ke správnému postoji k Bohu.
  Pohan Náman prožil záchranu z malomocenství, přichází k proroku Elizeovi a chceme se mu odměnit. Ten to odmítá - uzdravení je dílem Božím, je to dar od Boha. Elizeus je jen služebník. Uzdravení vede Námana k víře v jediného Boha. Bere si do Sýrie hlínu, neboť se věřilo, že Bůh je spojen s určitým územím. Tak bude Bůh s Námanem i v Sýrii.
  V evangeliu jsme slyšeli o uzdravení deseti malomocných. Uzdravení z malomocenství bylo chápáno jako zázrak. Všech deset malomocných důvěřovalo v uzdravující sílu Ježíšovu. Po Ježíšově výzvě odcházejí ke kněžím a v tomto okamžiku jsou uzdraveni.
  Jen Samaritán se vrátil k Ježíšovi, velebil Boha a padl mu k nohám. Tím vyznal, že ten, kdo ho uzdravil, je Bůh. Vzdává Ježíšovi božskou poctu klaněním. Samaritán chápe, že jeho uzdravení je nezaslouženým Božím darem, na který neměl nárok.
  Zbylých devět uzdravených se nevrátilo a neuvěřilo v Ježíše. Byli to asi Izraelité, kteří své uzdravení zřejmě brali jako samozřejmost, tedy na co mají u Boha nárok.
  Bůh není člověku ničím povinován, člověk nemá u Boha na nic nárok. Všechno je milost, nesasloužený dar od Boha. Když o něco prosíme a dostaneme to, není to tím, že nám to Bůh musel dát, protože jsme se pěkně pomodlili. Bůh je svrchovaný Pán, když člověku něco dává, dává to svobodně, dává to jako nezasloužený dar.
  Devět uzdravených Izraelitů své uzdravení nebralo jako dar, mysleli si, že jako členové vyvoleného národa na to mají nárok. Nepochopili, že mají k Bohu špatný postoj a že ho vlastně urážejí. Samaritán pochopil, že na své uzdravení neměl nárok, že je obdarován Bohem. Proto Boha chválí, proto vzdává Ježíšovi poctu. Nejen že je uzdraven, ale také uvěřil, a tak se zachránil.
 Postoj devíti Izraelitů k Bohu, který klade Boha na úroveň služebníka, je nebezpečím i pro křesťany. Kolik věřících si myslí, že když chodí do kostela, modlí se, snaží se žít podle Desatera, pak mají u Boha nárok na mnohé věci, včetně nebe. To je nesmysl. U Boha nemáme žádné nároky, Bůh nám není ničím povinován.
  Všechno od Něho je darem, který nám dává ne proto, že musí, ale proto, že nás miluje. Kolik věřících za něco prosí, a když to nedostanou, pak Bohu vyčítají nebo se přestanou modlit. Bůh není naším služebníkem, my jsme služebníci Boha. Bůh nemá poslouchat nás, ale my jeho. To je správný postoj člověka k Bohu.
  A když pochopíme a přijmeme, že všechno je nezaslouženým Božím darem, pak také budeme Bohu vděční. Budeme Boha velebit jako ten Samaritán.