Vše řídí Bůh
21. neděle v mezidobí, cyklus A
Úryvek dnešního druhého čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům je chvalozpěvem na Boží moudrost. Svatý Pavel píše:
"Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!"
Bůh je vševědoucí a všemohoucí. Jeho moudrost a poznání převyšují každou lidskou moudrost. Bůh jediný ví, co je dobré pro svět, Církev, pro každého z nás. Vše řídí svou Prozřetelností k poslednímu cíli. To jistě chápeme a přijímáme.
Svatý Pavel dále pokračuje:
"Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?"
Bůh nepotřebuje žádné rádce, sám ví, co je třeba udělat. Lidé však chtějí Bohu radit. Nejsou často spokojeni s tím, jak Bůh vede svět, Církev nebo jejich vlastní životy. Reptají a chtějí radit Bohu, jak by to měl všechno řídit. Jen Bůh ví všechno, člověk neví nic. A pokud něco ví, pak jen to, co mu Bůh milostivě zjeví.
V evangeliu jsme slyšeli o Petrově primátu, prvenství. Pán Ježíš jmenuje svatého Petra za hlavu své Církve, a v něm i jeho nástupce – papeže:
"Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou."
Bůh si ze své prozřetelnosti vybral svatého Petra za viditelnou hlavu Církve. Toho Petra, který Ježíše později zapřel. Očekávali bychom, že Petr zapřením prvenství ztratí, že místo něho bude hlavou Církve svatý Jan, který Pánu zůstal věrný až do konce. Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání znovu potvrzuje Petrovo prvenství. Jak neproniknutelná jsou Boží rozhodnutí a neprobádatelné způsoby Božího jednání!
Nástupcem svatého Petra je dnes papež František. Když byl papežem Benedikt XVI., mnozí ho kritizovali za to, že je hodně konzervativní. Papeže Františka zase kritizují za to, že je příliš liberální. Protože věříme, že i osudy Církve řídí Boží prozřetelnost, měli bychom všichni papeže přijímat. Kdyby papež vedl Církev do zkázy, jak ho někteří katolíci obviňují, Bůh má přece dost moci, aby zasáhl. Bůh má moc nade vším. Papež František stojí v čele Církve již přes 10 let, protože to má takto být. Měli bychom více důvěřovat Boží prozřetelnosti, zvláště když nemáme poznání jaké má Bůh. Více důvěřovat Bohu, který všechno řídí.
U starých lidí je zvykem, že se vracejí do minulosti. Někteří odmítají dnešní svět, kterému nerozumí, a žijí ve svém světě vzpomínek. Mohou si najít spřízněné duše, žít ve společné bublině, kde se cítí dobře, uzavřeni před zlým světem, který je ohrožuje.
Toto nebezpečí hrozí i křesťanům. Vzpomínají na to minulé, na plné kostely, na staré pořádky, na staré způsoby zbožnosti a uctívání Boha. Vytvářejí s těmi, kteří s nimi souznějí, bublinu, ve které se cítí dobře a bezpečně. Distancují se od dnešní Církve i od těch, kteří s nimi nesouzní.
Bůh řídí Církev i dnes, jako ji řídil před padesáti či sto lety. I přes vnější útoky a hříšnost křesťanů je zde stále Církev, dnes v čele s papežem Františkem. Brány pekelné ji v minulosti nepřemohly a nepřemohou ji ani v dnešní době. Jen třeba věřit v Boží moudrost a vedení. Bůh ví sám nejlépe, co má dělat. Nepotřebuje naše rady a plány.