Víra je také rozhodnutí
21. neděle v mezidobí, cyklus B
Víme, že víra je především Boží dar. Ale tento dar musí člověk také přijmout. Člověk se musí pro víru rozhodnout. Toto rozhodnutí není jednoduché, ale je nutné.
Myslím si, že v dnešní době se lidé těžko rozhodují. S rozhodnutím je totiž spojena i zodpovědnost. Neseme zodpovědnost za svá rozhodnutí. V případě víry nejen zde na zemi.
V prvním čtení Jozue v Sichemu obnovuje smlouvu Izraele s Hospodinem. Nejprve však lid vyzývá k rozhodnutí:
"Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit."
Pak Jozue vyjmenovává různé modly. Nakonec dodává:
"Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!"
Jozue se již rozhodl pro Hospodina. I lid se pro svého Boha rozhoduje:
"I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"
V evangeliu Pán Ježíš hovoří o nutnosti jíst jeho Tělo a pít jeho Krev. Pro mnohé jeho učedníky jsou to nepřijatelná slova. Jak mohou jíst Ježíšovo tělo? Dokonce pít jeho krev, když Zákon zakazoval požití krve? Učedníci Ježíšovi nerozumí, reptají a opouštějí ho. Pán Ježíš je nevolá zpátky, nesnaží se zmírnit svá slova, aby byla učedníkům stravitelnější. Ježíš je nechává odejít, respektuje jejich rozhodnutí.
I apoštolové jsou zmateni. Proto jim Ježíš dává otázku, kterou je vede k rozhodnutí:
"I vy chcete odejít?"
Naštěstí je zde apoštol Petr, který za všechny vyznává:
"Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!"
Apoštolové se rozhodli s Ježíšem zůstat, neboť uvěřili, že je Mesiáš. Avšak ne všichni byli upřímní. Jidáš se také rozhodl zůstal, ale když zjistil, že nedostane to, co očekával, neváhal svého Pána za peníze zradit.
Rozhodnutí věřit v Krista musí být upřímné a trvalé. Každý den se musí dosvědčovat slovem i životem. Nemůžeme se jako Izraelité rozhodnout pro Hospodina, a zároveň sloužit modlám, které mohou mít jakoukoli podobu.
Nemůžeme se rozhodnout pro Krista, a při pronásledování jako Petr říkat:
"Neznám toho člověka."
Rozhodnutí věřít v Krista musí být upřímné a trvalé. Vždyť nemáme kde jít. Jen Ježíš má slova věčného života, jen Ježíš je náš Spasitel. Co nám prospěje, když zachráníme tělo, ale přijdeme o nebe?
Bůh od nás očekává upřímné rozhodnutí. Když už se pro Ježíše rozhodneme, abychom skutečně za ním šli v horlivosti ducha.
Velmi mě oslovuje verš z Knihy Zjevení (Zj 3,15):
"Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký!"
Nejhorší je vlažnost, rozhodnutí jen napůl. Myslím si, že je Bohu milejší upřímný nevěrec než neupřímný věřící.
Rozhodněme se upřímně a trvale pro Krista. Toto své rozhodnutí denně obnovujme alespoň při ranní a večerní modlitbě, ale i při pokušení a pronásledování.
Naše rozhodnutí má vliv nejen na náš pozemský život, ale i na život na věčnosti.