Věrnost ve víře

6. neděle velikonoční, cyklus A

  "Máte rádi Ježíše?"
  Asi se divíte, co je to za otázku. Jistěže ano. V Ježíše věříme, modlíme se k Němu, chodíme do kostela, přijímáme Ho ve svatém přijímání.
 Evangelista Jan nám ve svém evangeliu předkládá Ježíšova slova, která nám osvětlují, jak se naše láska k Ježíšovi dá poznat. V evangeliu jsme slyšeli:
  "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikazání."
  Pokud Ježíše milujeme, zachováváme jeho přikázání. Je to vůbec možné? Je možné zachovat všechna přikázání, tedy nikdy nehřešit? Vždyť i spravedlivý sedmkrát za den zhřeší.
  Zachovávat přikázání spíše znamená věrnost ve víře. Má víra v Ježíše nekolísá, i když občas zhřeším. Neztrácím        v Ježíše důvěru, i když vnímám svou slabost a ubohost. Jsem Ježíšovi věrný i ve chvílích, kdy mě to něco stojí. Jsem Ježíšovi věrný, i když Bohu nepřátelský svět na mě útočí.
  Krásným příkladem lásky k Ježíši Kristu a věrnosti ve víře jsou svatořečené děti.
  13. května papež František ve Fatimě svatořečil Františka a Hyacinty Martovy. Tito sourozenci měli před sto let zjevení Panny Marie. František zemřel v nedožitých 11 letech a Hyacinta v nedožitých 10 letech. Byli to první světci tak útlého věku, kteří byli svatořečeni i přesto, že nebyli mučedníci. Ale byli věrni ve víře.
  Fatimský starosta a předseda zednářské lóže sourozence unesl a vyhrožoval jim smrtí ve vařícím oleji, pokud zjevení Panny Marie nezapřou. Starosta tvrdil, že  na třetí vizionářce Lucii byl už tento trest vykonán. Děti starostovi odpověděly takto:
  "Dělejte si, co chcete, nemůžeme lhát. Viděli jsme ji."
  Tato heroická odpověď byla impulsem k jejich svatořečení.
  Zatímco František zemřel doma, Hyacinta zemřela sama v nemocnici v Lisabonu, jak jí to Panna Maria předpověděla. Své trápení snášela za obrácení hříšníků a na odčinění hříchů proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
  16. října 2016 byl svatořečen mexický chlapec José Sanchez del Rio, který žil v letech 1913 až 1928. José byl součástí Cristeros, povstalců, kteří bojovali proti armádě mexického prezidenta Callese. Ten se snažil ve své zemi vymýtit katolickou víru. Znesvěcoval kostely, zabíjel kněze, zakazoval sloužit mše svaté. Mladý José byl v povstaleckém vojsku vlajkonošem. V únoru 1928 byl svědkem toho, jak jeden z povstaleckých generálů přišel o koně. Nabídl mu vlastního koně se slovy, že by vojsku chyběl. José byl zajat federálními vojáky a krutě mučen. Měl se zříci své víry. To trvale odmítal.
  10. února 1928 byl veden na popravu. Vojáci mu strhli kůži z chodidel a nasypali do ran sůl. Tak došli až ke hrobu, který byl už pro něho vykopán. Před jeho rodiči ho ještě jednou přemlouvali, aby zapřel Krista. José Sanchez však zvolal:
  "Ať žije Kristus Král! Ať žije Panna Maria Guadalupská!"
  Pak ho vojáci probodali bajonety a dorazili ránou z pistole. Nebylo mu ani 15 let.
  Kéž hrdinské ctnosti těchto dětí posílí naši víru, abychom i my dokázali pro Krista trpět a byli věrni ve víře.

Cotija, Michoacán, pondělí 6. února 1928.

Moje drahá maminko,

v dnešní bitvě jsem byl zajat. Myslím si, maminko, že brzy půjdu na smrt, ale to nevadí. Odevzdej se           do vůle Boží; umírám velice spokojen, protože až do konce setrvám na straně Boží.

Netrap se nad mou smrtí, protože mně to působí bolest; spíše řekni oběma mým bratřím, ať následují příkladu svého nejmenšího bratra, a Ty plň Boží vůli. Buď statečná a spolu s požehnáním mého otce i Ty mi dej své požehnání.

Pozdravuj ode mě naposledy všechny a přijmi nakonec láskyplné pozdravy od Tvého syna, který Tě tolik miluje a přál by si Tě, dříve než zemře, vidět.

Sv. José Sanchez del Rio (1913 -1928)