Ve křtu jsme se oblékli v Krista
12. neděle v mezidobí, cyklus C
Dnešní Boží slovo nám odhaluje, kdo je křesťan a co znamená následovat Ježíše Krista. Ve druhém čtení nám sv. Pavel ukazuje, že skrze víru a křest jsme se stali dětmi Božími. Dále pokračuje:
„... vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista.“
Křtem jsme se oblékli v Krista. Jak tomu máme rozumět? Sv. Pavel zde používá obratu z antického dramatu. V řeckém dramatu se herci převlékali a tímto převlekem přijímali novou roli. Herec mohl hrát v dramatu více rolí. Přijetím svátosti křtu jsme se oblékli v Krista. Pokřtěný se stává vlastně někým jiným – Kristem. Po přijetí křtu má žít novým životem, má žít jako Kristus. Jak máme žít jako Kristus?
Mladík, který je nadšený Kristem, si nechá narůst dlouhé vlasy a vousy jako Ježíš. Obléká se jako Ježíš a neustále cituje Ježíšova slova. Na Filipínách se na Velký pátek nechávají někteří muži symbolicky ukřižovat – jako Ježíš. To znamená žít jako Ježíš? Asi ne.
Máme žít jako Ježíš vnitřním způsobem. Osvojit si jeho myšlení, postoje a jednání. Učit se milovat jako Ježíš, růst v lásce. To znamená obléknout se v Krista.
Jaká byla cesta Ježíšova zde na zemi? O tom řekl svým učedníkům:
„Syn člověka bude muset mnoho trpět, bude zavržen od starších, velekněží a učitelů zákona, bude zabit a třetího dne bude vzkříšen.“
Cesta lásky Ježíše Krista nebyla jednoduchá, byla to také cesta utrpení, nepochopení. Skončila smrtí. Pak následovalo vzkříšení. I v tomto máme Ježíše následovat, jak řekl v evangeliu:
„Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě.“
Kdo chce být Ježíšovým učedníkem, tedy křesťanem, tedy tím, který se oblékl v Krista, má zapřít sám sebe a vzít na sebe každodenní kříž. „Zapřít se“ znamená opustit životní styl, který neodpovídá vůli Boží. Musí odložit vše, co mu brání milovat Boha nade vše a bližního jako sám sebe. Musí opustit hřích, přemáhat hněv, odpouštět. Dále má na sebe brát svůj kříž, tedy z Božích rukou přijímat vše těžké, bolestné, a trpělivě to nést.
A to není smýšlení světa. Světský člověk odmítá sebezápor, nutnost změny života – měnit se musí přece ti druzí. Utíká před těžkostmi a kříži. Zvláště se bojí nemoci a smrti. Žije tak, jako by nebyly. A když nemoc a smrt dolehne, je zoufalý a nepřipravený.
Být křesťanem také znamená přijímat každodenní kříže z Božích rukou a trpělivě je nést. Nevidět v křížích jen nutné zlo. Vidět v nich také to dobré. Člověk v těžkých chvílích života Boha potřebuje, poznává, jak je na Bohu závislý. Kříž učišťuje duši člověka. Přijetí kříže ve spojení s křížem Kristovým, dává naším křížům nekonečný rozměr. Utrpení můžeme obětovat za sebe i za své blízké.
V utrpení se pozná pravá láska. Pán Ježíš zjevil světu svou lásku největším způsobem právě na kříži. Pravá láska hodně bolí a v utrpení se pozná, zdali je opravdová.
Křtem jsme se „oblékli v Krista“. Všichni jsme povoláni žít novým životem, životem Ježíše Krista. Boží milostí proměňovat své nitro, abychom dokázali jako Ježíš milovat Boha a lidi. Odstraňovat ze života to, co není Boží – tedy být schopen sebezáporu. A také přijímat a nést vše těžké, co Bůh k naší spáse dopustí.
Budeme-li mít účast na Kristově životě i smrti, budeme mít jednou i podíl na jeho vzkříšení.