Úcta k rodičům

Svátek Svaté Rodiny, cyklus A

Rodina je základem společnosti i Církve. To není fráze, ale hluboká skutečnost. To věděli již Židé, kteří zachovávali 4. přikázání Desatera (Ex 20,12):

"Cti otce svého i matkou svou, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh."

Dnešní úryvek knihy Sirachovec se zabývá rodinnými vztahy. Autor vyzývá dospělé syny, aby milovali své stárnoucí rodiče. Mezi úctou k rodičům a úctou k Bohu vládne úzký vztah.

Ctít a mít rád rodiče, starat se o ně, znamená sloužit Bohu.

Co všechno znmanená "ctít" své rodiče?

Zde nepatří jen respektování rodičů, ale také konkrétní pomoc, láska, pozornost; u dětí i poslušnost. Dospělé děti mají dbát na dobře míněné rady svých rodičů.

Přikázání úcty k rodičům má také zaslíbení: dlouhý život, odpuštění hříchů, radost a spokojenost z vlastních dětí, vyslyšení modliteb a jistota, že Bůh bude i ke mně v budoucnosti laskavý.

Na druhé straně musí být rodiče svým dětem příkladem, starat se o ně, věnovat jim čas, naslouchat jim a zejména je přijímat a milovat. Když rodiče mají o své děti zájem, mohou mít ve svém stáří oprávněnou naději, že jim děti jejich lásku vrátí.

Jeden kněz navštěvoval babičku postiženou deformativním revmatismem. Nebyla schopná v rukou nic udržet. Její dcera ji sedm let živila. Lžíci ji dávala ráno kávu, v poledne oběd, večer večeři. Beze slova výčitky starou a bezmocnou matku krmila. Tato dcera ctila svou matku až do konce.

Druhý příběh vypravoval jeden lékař. Volali ho do jednoho domu a řekli mu:

"Dědeček se už tak dlouho trápí, k životu to není. Aby se netrápil, píchněte mu nějakou injekci. Víte, my už tu jeho světničku tolik potřebujeme."

Starý člověk překáží. Ve společnosti, kde není úcta k životu nenarozených dětí, není úcta ani ke starým lidem. Obě skupiny lidí – na počátku a na konci života – překážejí. Překážejí lidskému sobectví, lenosti a pohodlí. Mladý člověk si chce užívat světa. Děti a staří jsou pro něho překážkou.

Mladý člověk by si měl uvědomit, že i jeho nosila matka pod srdcem. Může být na světě jen proto, že řekla "ano" jeho životu. Každý člověk jednou zestárne a bude rád, když se o něho někdo s láskou a úctou postará.

Kde není úcta k Bohu, často není ani úcta k lidem. Tady vidíme nenahraditelnou roli křesťanských rodin – starat se o své děti i zestárlé rodiče. I to je způsob účinného hlásání evangelia dnešnímu světu: úcta k lidskému životu od jeho začátku do jeho přirozeného konce vyvěrající z úcty k Bohu.

Přeji vám všem, ať je Ježíš, pro nás narozený v Betlémě, středem vaší rodiny, středem vašeho manželství. Rodina, která se společně modlí, vytrvá.

Svátek Svaté Rodiny, cyklus A

Rodina je základem společnosti i Církve. To není fráze, ale hluboká skutečnost. To věděli již Židé, kteří zachovávali 4. přikázání Desatera (Ex 20,12):

"Cti otce svého i matkou svou, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh."

Dnešní úryvek knihy Sirachovec se zabývá rodinnými vztahy. Autor vyzývá dospělé syny, aby milovali své stárnoucí rodiče. Mezi úctou k rodičům a úctou k Bohu vládne úzký vztah.

Ctít a mít rád rodiče, starat se o ně, znamená sloužit Bohu.

Co všechno znmanená "ctít" své rodiče?

Zde nepatří jen respektování rodičů, ale také konkrétní pomoc, láska, pozornost; u dětí i poslušnost. Dospělé děti mají dbát na dobře míněné rady svých rodičů.

Přikázání úcty k rodičům má také zaslíbení: dlouhý život, odpuštění hříchů, radost a spokojenost z vlastních dětí, vyslyšení modliteb a jistota, že Bůh bude i ke mně v budoucnosti laskavý.

Na druhé straně musí být rodiče svým dětem příkladem, starat se o ně, věnovat jim čas, naslouchat jim a zejména je přijímat a milovat. Když rodiče mají o své děti zájem, mohou mít ve svém stáří oprávněnou naději, že jim děti jejich lásku vrátí.

Jeden kněz navštěvoval babičku postiženou deformativním revmatismem. Nebyla schopná v rukou nic udržet. Její dcera ji sedm let živila. Lžíci ji dávala ráno kávu, v poledne oběd, večer večeři. Beze slova výčitky starou a bezmocnou matku krmila. Tato dcera ctila svou matku až do konce.

Druhý příběh vypravoval jeden lékař. Volali ho do jednoho domu a řekli mu:

"Dědeček se už tak dlouho trápí, k životu to není. Aby se netrápil, píchněte mu nějakou injekci. Víte, my už tu jeho světničku tolik potřebujeme."

Starý člověk překáží. Ve společnosti, kde není úcta k životu nenarozených dětí, není úcta ani ke starým lidem. Obě skupiny lidí – na počátku a na konci života – překážejí. Překážejí lidskému sobectví, lenosti a pohodlí. Mladý člověk si chce užívat světa. Děti a staří jsou pro něho překážkou.

Mladý člověk by si měl uvědomit, že i jeho nosila matka pod srdcem. Může být na světě jen proto, že řekla "ano" jeho životu. Každý člověk jednou zestárne a bude rád, když se o něho někdo s láskou a úctou postará.

Kde není úcta k Bohu, často není ani úcta k lidem. Tady vidíme nenahraditelnou roli křesťanských rodin – starat se o své děti i zestárlé rodiče. I to je způsob účinného hlásání evangelia dnešnímu světu: úcta k lidskému životu od jeho začátku do jeho přirozeného konce vyvěrající z úcty k Bohu.

Přeji vám všem, ať je Ježíš, pro nás narozený v Betlémě, středem vaší rodiny, středem vašeho manželství. Rodina, která se společně modlí, vytrvá.

Svátek Svaté Rodiny, cyklus A

Rodina je základem společnosti i Církve. To není fráze, ale hluboká skutečnost. To věděli již Židé, kteří zachovávali 4. přikázání Desatera (Ex 20,12):

"Cti otce svého i matkou svou, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh."

Dnešní úryvek knihy Sirachovec se zabývá rodinnými vztahy. Autor vyzývá dospělé syny, aby milovali své stárnoucí rodiče. Mezi úctou k rodičům a úctou k Bohu vládne úzký vztah.

Ctít a mít rád rodiče, starat se o ně, znamená sloužit Bohu.

Co všechno znmanená "ctít" své rodiče?

Zde nepatří jen respektování rodičů, ale také konkrétní pomoc, láska, pozornost; u dětí i poslušnost. Dospělé děti mají dbát na dobře míněné rady svých rodičů.

Přikázání úcty k rodičům má také zaslíbení: dlouhý život, odpuštění hříchů, radost a spokojenost z vlastních dětí, vyslyšení modliteb a jistota, že Bůh bude i ke mně v budoucnosti laskavý.

Na druhé straně musí být rodiče svým dětem příkladem, starat se o ně, věnovat jim čas, naslouchat jim a zejména je přijímat a milovat. Když rodiče mají o své děti zájem, mohou mít ve svém stáří oprávněnou naději, že jim děti jejich lásku vrátí.

Jeden kněz navštěvoval babičku postiženou deformativním revmatismem. Nebyla schopná v rukou nic udržet. Její dcera ji sedm let živila. Lžíci ji dávala ráno kávu, v poledne oběd, večer večeři. Beze slova výčitky starou a bezmocnou matku krmila. Tato dcera ctila svou matku až do konce.

Druhý příběh vypravoval jeden lékař. Volali ho do jednoho domu a řekli mu:

"Dědeček se už tak dlouho trápí, k životu to není. Aby se netrápil, píchněte mu nějakou injekci. Víte, my už tu jeho světničku tolik potřebujeme."

Starý člověk překáží. Ve společnosti, kde není úcta k životu nenarozených dětí, není úcta ani ke starým lidem. Obě skupiny lidí – na počátku a na konci života – překážejí. Překážejí lidskému sobectví, lenosti a pohodlí. Mladý člověk si chce užívat světa. Děti a staří jsou pro něho překážkou.

Mladý člověk by si měl uvědomit, že i jeho nosila matka pod srdcem. Může být na světě jen proto, že řekla "ano" jeho životu. Každý člověk jednou zestárne a bude rád, když se o něho někdo s láskou a úctou postará.

Kde není úcta k Bohu, často není ani úcta k lidem. Tady vidíme nenahraditelnou roli křesťanských rodin – starat se o své děti i zestárlé rodiče. I to je způsob účinného hlásání evangelia dnešnímu světu: úcta k lidskému životu od jeho začátku do jeho přirozeného konce vyvěrající z úcty k Bohu.

Přeji vám všem, ať je Ježíš, pro nás narozený v Betlémě, středem vaší rodiny, středem vašeho manželství. Rodina, která se společně modlí, vytrvá.