Ty starosti

27. neděle v mezidobí, cyklus A

Dnešní druhé čtení je vybráno z listu Filipanům. Filipy jsou město v Makedonii. Svatý Pavel zde založil křesťanskou obec v r. 48 nebo 49. List napsal z vězení v Efezu někdy mezi roky 53-56. Úryvek je vybrán ze závěrečných napomenutí.

Svatý Pavel vybízí věřící:

„O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.“

Je vůbec možné nemít žádnou starost?

Jsou starosti zbytečné, které si děláme z nedostatku důvěry v Boha. Nemáme budoucnost v ruce, a proto se jí bojíme. Nedůvěřujeme Bohu a máme z budoucnosti strach. Jak to dopadne? Zvládnu to?

Pak jsou starosti skutečné, které pramení z toho, že neseme odpovědnost, máme něco na starost. Tyto starosti nemůžeme hodit přes palubu. Máme se postarat o to, za co neseme zodpovědnost. Tyto starosti nás nemají ničit, ale máme je s důvěrou předkládat Bohu v prosebné modlitbě.

Krásně to vyjadřuje i žalmista (Ž 55, 23):

„Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová, nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.“

Máme zůstat klidní a pevní, i když máme mnohé věci na starosti. Pán Bůh jistě nebude všechno dělat za nás, ale může nám dát světlo a sílu.

Svatý Pavel píše, že máme prosit s děkováním, že nás Bůh vyslyší tak, jak to bude pro nás nejlepší. Kdo děkuje, nebere dary za samozřejmost. A Bohu můžeme děkovat od rána do večera.

Svatý Pavel dále pokračuje:

„Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“

Výsledkem odevzdání starostí Bohu je Boží pokoj, dar spásy. Ve světě je hodně nepokoje a zloby. Křesťan však i přesto může mít v srdci Kristův pokoj. Příkladem je svatý Pavel, který ve vězení neví, co ho čeká, ale přesto zůstává v pokoji a radosti.

Boží pokoj uchrání naše srdce a myšlenky v Kristu. Budeme se dívat na Krista, ne naše problémy a starosti. Chce to více důvěřovat Bohu.

Lidé nás mohou zklamat, dokonce i ti nejbližší, ale Bůh nás nezklame nikdy.

Ať je naší největší starostí všechny naše starosti svěřit Bohu!