Touha po setkání

Slavnost Zjevení Páně

Scházíme se dnes oslavit slavnost Zjevení Páně, která je pro nás druhým nejvýznamějším svátkem ve vánoční době. Pro pravoslavné křesťany jde o největší vánoční svátek.

Tři mudrci, zástupci pohanských národů, neváhají jít dlouhou cestu, aby se poklonili narozenému židovskému králi. Na východě uviděli jeho hvězdu, která je přivedla až k Němu. Naplnila se slova proroka Izaiáše:

"Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou!"

"Národy budou kráčet v tvém světle a králové ve tvé vycházející záři."

Ježíš, Spasitel světa, se narodil všem, Židům i pohanům. Spasen může být každý člověk.

Mudrci asi neznali podrobně Zákon a Proroky, snad znali jen slova knihy Numeri (Nm 24,17):

"Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele."

To stačilo, aby s dary podnikli dalekou cestu, aby uctili narozeného krále. Když ho našli, poklonili se mu a odevzdali mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Těmito symbolickými dary vyznali, že Ježíš je Král, Bůh a smrtelný člověk.

V Jeruzalémě jsou velekněží a učitelé Zákona. Ti dokázali Herodovi dát odpověď, kde se má narodit Mesiáš. V Betlémě. Je zajímavé, že v evangeliích nemáme zprávu, že by se velekněží a učitelé Zákona vypravili do Betléma. Dobře znali Zákon a Proroky, ale ani příchod mudrců je nepřiměl, aby se šli poklonit svému králi. A to byli věřící Židé, na rozdíl od pohanských mudrců, kterými pohrdali.

Když jsem sloužil půlnoční mše svaté, zaujalo mě ticho, které na nich vládlo. Jistě, na půlnoční moc dětí nechodí. Ale tito "jednoročáci" dokázali opustit teplo svých domovů a většinou pěšky přijít na mši svatou. Chtěli oslavit Vánoce i v kostele. Asi všem obřadům nerozuměli, ale měli touhu být v kostele u Ježíše. Zazpívat si koledy, prožít krásnou vánoční atmosféru, vyslechnout si kázání.

Podobají se třem mudrcům. Ti také nebyli velkými znalci Písma svatého a židovského náboženství, ale přesto přisli z daleka, aby se setkali s narozeným Ježíšem.

Na druhé straně mám obavy, že se my, kteří pravidelně navštěvujeme bohoslužby, často podobáme těm velekněžím a znalcům Zákona. Víme, co je to mše svatá, přijímáme svátosti, známe čtení z Písma svatého, možná i nazpaměť.

Ale nezmizela z našich srdcí ta touha mudrců? Touha setkat se s Ježíšem? Není naše chození do kostela a ke svatému přijímání už věc zvyku? Neděláme skutky zbožnosti jen proto, že se to má a že se to od nás očekává? Toužíme po setkání s Ježíšem?

Duchovní otcové radí, že si každé ráno máme představit, že začínající den je pro nás poslední. Už máme k životu jen dnešek. Pak se člověk snaží den prožít smysluplně. Snaží se dělat věci důležité, zvláště pro spásu duše.

Zkusme podobný úmysl vzbudit na začátku mše svaté. Nyní prožívám svou poslední mši svatou, naposledy slyším Boží slovo, naposledy přijmu svaté přijímání. Snad se v nás opět rozhoří touha po setkání s Pánem, které hořela v srdci mudrců.