Touha po setkání

31. neděle v mezidobí, cyklus C

V prvním čtení jsme dnes slyšeli knihu Moudrosti. Ta popisuje Boží lásku ke stvoření a k člověku, který kvůli praotci Adamovi propadl hříchu.

Bůh je mocný, celý svět je před Ním jen jako prášek na vahách a ranní rosa. Přesto se Bůh ke stvoření sklání a člověka vede k pokání:

"Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání."

"Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane."

Důvodem takového Božího postoje ke stvoření, zvláště člověku, je jeho láska:

"Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to."

Tato Boží slitovná láska se projevila v Ježíši Kristu, který přišel na svět pro naši spásu. Tuto lásku prožil Zacheus, velký boháč a veřejný hříšník. Jak řekl Pán Ježíš:

"Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

Zacheus byl mužem malé postavy, ale velké touhy. Toužil uvidět Ježíše, Nebyla to jen zvědavost, ale také vnitřní touha, touha duše. Ač byl bohatý na majetek, cítil potřebu smíření s Bohem a lidmi. Chtěl zase žít v plném společenství s Bohem a lidmi. Pán Ježíš tuto touhu znal, proto Zacheovi řekl:

"Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě."

Dnes přišla do Zacheova srdce a domu spása. Toto "dnes" radikálně změnilo Zacheův život i život jeho rodiny.

Ježíš chce zůstat v Zacheově domě. Toto "zůstat" neznamená jen nějakou zdvořilostní návštěvu. Jde o společenství Boha s člověkem, který je hříšníkem. Jak jsme slyšeli v prvním čtení:

"Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání."

Zacheus zakusí Boží lásku a přijetí. To změní jeho život. Koná pokání. Polovinu majetku rozdá chudým a těm, které ošidil, dá čtyřnásobnou náhradu.

Kéž bychom měli v srdci Zacheovu touhu, touhu po setkání s Ježíšem. Setkání s Ním v modlitbě, ve mši svaté, a také ve svátosti smíření.

Ve svátosti smíření se můžeme setkat s Boží slitovností a shovívavostí. Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil. Ve svátosti smíření můžeme napravit, co jsme pokazili a začít žít novým životem. Můžeme prožít radost, kterou zakusil Zacheus.

Ve svátosti smíření se smiřujeme nejen s Bohem, ale i s Církvi. Každý náš hřích zatemňuje její krásu. Jaká je Církev, záleží na životě každého z nás.

Radujme se dnes z Boží lásky ke stvoření, zvláště k člověku. Radujme se z toho, že nám Bůh chce odpustit naše provinění, že se s Ním můžeme smířit. Je to velký dar, tedy nezasloužená Boží milost.

Využijme dušičkový týden, abychom zkrátili očistec naším drahým zemřelým. Ti také chtějí zakusit Boží slitovnost. A my jim můžeme k tomu hodně pomoci.