Tiché a pokorné Srdce

14. neděle v mezidobí, cyklus A

Dnes budeme rozjímat nad slovy našeho Pána:

"Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek."

Evangelium navazuje na první čtení, kdy prorok Zachariáš oznamuje příchod spravedlivého krále. Ten do Jeruzaléma nevjíždí na bojovném koni, ale na oslátku, což je projevem jeho pokory.

Ježíšova pokora a tichost. Ježíšova pokora se projevuje už při vtělení, kdy se věčný Bůh stává smrtelným člověkem. Ježíš byl poslušný svému nebeskému Otci. Dokonce řekl, že jeho pokrmem je konat vůli Otcovu. Opět projev Ježíšovy pokory, která vyvrcholila v Getsemanech a na Golgotě.

Ježíš jako tichý beránek vzal na sebe hříchy celého světa a dobrovolně za nás zemřel. Nevzpíral se, nepožadoval pro své katy Boží trest, ale vyprošoval pro ně odpuštění s omluvou, že nevědí, co činí.

Máme se učit Kristově pokoře a tichosti. Pokorný člověk zná své místo před Bohem. Ví a uznává, že je pouze tvorem zcela závislým na Bohu. Jako Ježíš má být poslušný Bohu a jeho přikázáním. Pokud někdy zhřeší, je to projev jeho slabosti, nikoli zlé vůle.

Pokorný člověk zná své místo ve stvoření. Člověk je korunou stvoření. Na rozdíl od některých ekologických aktivistů si nemyslíme, že je člověk v přírodě parazitem, bez kterého by bylo přírodě lépe. Bůh stvořil svět pro člověka, aby ho využíval, aby mu vládl a aby ho chránil. Jen člověk je obrazem Boha. Jen člověk může skrze víru navázat k Bohu vztah.

Lidská pokora se také projevuje tím, že člověk ví o svých limitech a slabostech. Vnímá svou ubohost, a proto hledá pomoc u Boha. Jen Bůh může člověku odpustit hříchy a dát mu sílu žít novým životem. Pokorný člověk také ví o svých přednostech, talentech a obdarování, které má využívat pro dobro ostatní. Pokorný člověk sebou nepohrdá. Ví o svých slabostech, ale také ví o dobru, které v něm přebývá.

A tichost se projevuje tím, že člověk dokáže přijímat křivdy, odpouštět. Nehledá jen spravedlnost, ale dokáže být i milosrdný. A také dokáže být v tichu. Proč? Protože v tichu k člověku mluví Bůh. Poznal to prorok Eliáš, kterému se zjevil Bůh. Nezjevil se mu ve vichřici a bouřce, ale v tichém vánku. Bůh mluví v tichu k srdci člověka. Člověk, který miluje Boha, miluje i ticho. Pán Ježíš se dokázal modlit celou noc k svému Otci. Nám by stačila i půlhodina přes den. Bez spojení není velení. Pokud nedokážene být v tichu, na příjmu, nemůže nás Bůh vést.

Učme se tichosti a pokoře podle vzoru Ježíšova Srdce. Učme se v tichu od Něho, abychom nalezli pro své duše odpočinek.