Svátost smíření - kotva naděje
2. neděle velikonoční, cyklus C
Ve velikonočním oktávu slyšíme evangelijní zprávy o setkání učedníků se vzkříšeným Pánem. Učedníci mají problém uvěřit, že Ježíš zase žije. Proto jim Ježíš ukazuje své rány, které jsou vidět i na jeho oslaveném těle. Dokonce se těchto ran mohou dotknout. Svatý Tomáš pak o Ježíšovi vyznává:
"Pán můj a Bůh můj!"
Tím vyznává, že Ježíš je nejen člověk, ale i Bůh.
Pán Ježíš svým učedníkům dává poslání:
"Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás."
Jako nebeský Otec poslal svého jednorozeného Syna, aby vykoupil lidstvo z hříchu a moci zlých duchů, tak jsou Ježíšem učedníci posláni, aby pokračovali v jeho díle spásy lidstva. Dnes jsme slyšeli, že apoštolové dostávají dar Ducha Svatého ke zvláštnímu poslání. Dostávají účast na Boží moci odpouštět hříchy:
"Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Těmito slovy Pán Ježíš ustanovil svátost smíření. Apoštolové a jejich nástupci od Ježíše přijali moc odpouštět hříchy. Ze slov "odpustit – zadržet" je zřejmé, že jde o moc soudní. Zpovědnice je zvláštní soudní tribunál, kdy na viníka nežaluje cizí osoba, ale viník na sebe žaluje sám. Aby se zpovědník mohl dobře rozhodnout, zda má z Božího pověření hříchy kajicníka odpustit nebo zadržet, potřebuje vyznání kajicníka. Vyznání hříchů kajícníka má být upřímné. Má být spojeno s lítostí a úmyslem, že se těchto hříchů bude příště varovat. Také se má varovat příležitostí, které vedou k těmto hříchům.
Svátost smíření je nutná pro křesťana, který se dopustil vážného provinění a chce se smířit s Bohem a Církví. Avšak je dobré se zpovídat i z lehkých hříchů, neboť se máme s Boží pomocí zbavovat i lehkých provinění, chyb a nedostatků.
Svátost smíření je veliký dar Božího milosrdenství, aby křesťan, který se po křtu dopustil těžkého hříchu, mohl s Bohem smířit a znovu měl naději dosáhnout nebe.
Dnes slavíme neděli Božího milosrdenství. Slavíme ji v poslední den velikonočního oktávu, abychom chápali její vztah k velikonočnímu tajemství. Kristova smrt a zmrtvýchvstání jsou pramenem Božího milosrdenství. Ježíš nám svým křížem přinesl odpuštění hříchů a otevřel nám nebe. Skrze křest, který nám dává účast na Kristově smrti a zmrtvýchvstání, dostáváme účast na Božím životě – milost posvěcující, která je zárodkem věčného života a vzkříšení z mrtvých.
A protože Ježíš zná naši slabost, dává svým apoštolům moc odpouštět hříchy ve svátosti smíření. Křest i svátost smíření jsou velkými dary Božího milosrdenství.
Nikdo si nemusí zoufat, Boží náruč je připravena pro každého člověka. To svým životem hlásal i zesnulý papež František. To máme hlásat i my.