Strach ze smrti
25. neděle v mezidobí, cyklus A
Máte strach ze smrti? To je divná otázka, na kterou může pravdivě odpovědět asi jen ten, na kterého již smrt „sáhla“. O své smrti dnes píše svatý Pavel v listě Filipanům.
Smrtí nepohrdá, smrt pro něho není východiskem z beznadějné situace, i když svá slova píše z vězení. Jeho slova nejsou ani projevem znechucení životem.
Svatý Pavel po smrti touží, protože touží po Kristu, touží být s Kristem. Slyšeli jsme jeho slova:
„... mám touhu zemřít a být s Kristem.“
Tato slova píše člověk, který Krista poznal, který si Krista zamiloval. Svatý Pavel se po svém obrácení zcela oddal službě Kristu, zcela se mu připodobnil, takže mohl pravdivě napsat (Gal 2,20):
„Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“
Tak se Kristu připodobnil, a přesto chtěl Ježíše vidět osobně v nebeské slávě.
Svatý Pavel neprožil lehký život. Pro svou víru v Krista byl pronásledován: bit pruty, jednou kamenován, často vězněn, třikrát ztroskotal na moři. Na něho si smrt „sáhla“, ale on se jí nebál. Důvodem byla jeho další slova:
„Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem.“
Zde na zemi žiji s Kristem a v Kristu, po smrti budu s Kristem. Nezdráhám se žít, nezdráhám se zemřít. Úžasná svoboda! Plná odevzdanost do vůle Boží:
„A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí; mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu.“
Tato slova píše Pavel z vězení. Hrozila mu smrt, ale Pavel je svobodný. Smrt by byla pro něho ziskem a koncem pozemského strádání, ale cítí, že jeho čas ještě nenastal, neboť ho věřící ještě potřebují. Obojí bude sloužit ke Kristově oslavě – život i smrt. Slyšeli jsme přece:
„Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí.“
Smrti by se měli bát ti, kteří na ni nejsou připraveni. Boží slovo nás na mnoha místech vyzývá k bdění a připravenosti, abychom se varovali zlého a žili podle Boží vůle. Nakonec i svatý Pavel píše:
„Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.“
Strachu ze smrti člověka zbavuje láska ke Kristu a život podle Kristova evangelia, život v Boží milosti. A také naděje dosažení nebeské slávy, tedy naděje být navěky s Kristem.
Sami cítíme, jak je naše láska ke Kristu nedokonalá, jak náš život za Pavlem kulhá, jak na nebe málo myslíme.
Když nemáme Pavlovu lásku ke Kristu, nežijeme dokonale jako on, máme to vzdát?
To byla velká chyba! I když nemám sílu dosáhnout lásky a dokonalosti svatého Pavla, mám žít tak, abych se k nim alespoň přiblížil. I to Bůh jistě ocení – upřímnou snahu.