Sloupy Církve

Slavnost sv. Petra a Pavla

Dnešní slavností si připomínáme dva sloupy Církve: svaté apoštoly Petra a Pavla.

Oba světci se lišili původem, vzděláním i postavením.

Svatý Petr pocházel z Betsaidy a spolu s bratrem Ondřejem byli chudí rybáři. Nenabyl dobrého vzdělání. Musel hodně pracovat, aby uživil svou rodinu.

Svatý Pavel pocházel z Tarsu a nabyl vynikajícího vzdělání u slavného rabína Gamaliela. Díky svému původu z Tarsu získal římské občanství. Byl to tedy vzdělaný a uznávaný muž.

Svatý Petr se původně jmenoval Šimon. Pán Ježíš mu změnil jméno na Kéfas (Petr - skála). Změna jména znamená v Bibli změnu lidského osudu. Šimon bude Petr. Z prostého rybáře se stává skálou, na které Ježíš založí budovu Církve. Petr od Ježíše dostává odpovědnost a vládu nad domem Církve (klíče). Mocí svazovat a rozvazovat dostává pověření vyučovat a rozhodovat o pravdivosti nauky ve věcech víry a mravů.

Svatý Pavel měl také dvě jména. Měl židovské jméno Šavel (Saul) a řecké jméno Pavel.

Svatý Petr stál v čele Církve. Svatý Pavel jako farizeus křesťany nejprve pronásledoval. Po svém obrácení u Damašku se stal horlivým Kristovým svědkem. Byl pověřen hlásáním evangelia v pohanských národech. Svatý Pavel ctil Petrovo prvenství, i když Petra předčil vzdělaností a postavením. Tady vnímáme Pavlovu pokoru. Jméno Pavel má význam "malý" a "skromný".

Oba dva zemřeli mučednickou smrtí v době císaře Nerona. Petr byl ukřižován, Pavel byl jako římský občan popraven mečem.

Dnešní čtení nám ukazují Petrovu a Pavlovu víru, naději a lásku. Petr po svém obrácení a seslání Ducha Svatého se plně zapojil do života Církve a byl pro křestany oporou ve víře. V prvním čtení jsme slyšeli, jak Herodes Agripa, vnuk Heroda Velikého, nechal popravit Janova bratra Jakuba. Protože se tím Židům zalíbil, nechal zatknout i Petra, kterého také chtěl po velikonocích popravit. Aby mu Petr neunikl, nechal ho přísně střežit. V noci před popravou Petr spí. Tak tvrdě, že ho musí anděl budit. Taková byla Petrova víra! V noci před popravou klidně spí. Nečekal záchranu, neboť drahnou dobu si myslel, že se mu o vysvobození jen zdá.

Také apoštol Pavel má velkou lásku ke Kristu, který ho "uchvátil". Je to také muž velké víry a naděje. Také on cítí, že se blíží konec jeho života:

"Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady."

Nezoufá si, neboť ví, že bojoval dobrý boj pro Boží království a že ho čeká věnec spravedlnosti, věnec vítězství. V listě Filipanům dokonce píše (Flp 1,23):

"Mám touhu zemřít a být s Kristem."

Pavel toužil po nebi. Ale do konce svého života věrně sloužil Kristu.

Ať jsou pro nás svatí Petr a Pavel velkými vzory víry, naděje a lásky. Zachovejme si jejich víru až do konce, s láskou služme Bohu a neztrácejme naději věčného života s Kristem. Důvěřujme Kristu, aby i o nás platila Pavlova slova:

"Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen."