Rodiče jsou hlavní vychovatelé ve víře

24. neděle v mezidobí, cyklus B

Pán Ježíš svým učedníkům klade otázku:

„A za koho mě pokládáte vy?“

Petr za všechny odpovídá:

„Ty jsi Mesiáš!“

Kdo je pro mě Ježíš? To je důležitá otázka, na kterou nelze odpovědět jen poučkami z katechismu. Na tuto otázku odpovídáme svým životem. Je pro mě Kristus skutečně Pánem a Bohem, jak to vyznal apoštol Tomáš? Je Ježíš tím, kterého miluji celým srdcem, celou duší a celou svou silou? Když nedokáži Boha milovat nade všechno, je na mém životě vidět, že v této lásce neustále rostu?

Na kterém místě je Bůh v mém životě a v mé rodině? Čemu všemu dávám přednost před Bohem? To jsou důležité otázky, na které budeme odpovídat na Božím soudu.

Věřící rodina se má učit klást Boha na první místo. Kolik různých kroužků má přednost před náboženstvím? Ale ani to náboženství nestačí. Hlavními vychovateli ve víře jsou rodiče. Pokud chybí náboženská výchova v rodině, jedna hodina náboženství týdně to už nezachrání.

Rodiče nejméně dvakrát slibují před Bohem náboženskou výchovu svých dětí. První slib dali před svým manželským slibem, kdy odpověděli „ano“ na otázku oddávajícího:

„Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církvi a před Bohem: Přijmete děti od Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?“

Druhý slib rodiče dali v úvodním obřadu křtu svých dětí, kdy řekli „ano“ na otázku křtícího:

„Chcete, aby byly vaše děti pokřtěny. Tím na sebe berete povinnost, že je vychováte ve víře v Pána Ježíše, že je budete učit milovat Boha a bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal. Jste si této povinnosti vědomi?“

Je možné, že někteří rodiče tyto sliby neberou vážně, ale Bůh je vážně bere.

Není nic důležitějšího, než předat víru v Ježíše Krista svým dětem. Jak mnoho úsilí věnují rodiče tomu, aby své děti připravili na pozemský život. Ještě větší úsilí by měli vynaložit, aby své děti připravili na věčnost, aby jednou dosáhly nebeské slávy.

Na kterém místě je Bůh v mém životě a v mé rodině?

Kéž nás tato otázka vede nejen k zamyšlení, ale také k nápravě. Pokud již náprava není možná, kéž nás vede k upřímnému pokání.