Rezignace není postoj křesťana

17. neděle v mezidobí, cyklus B

Šestá kapitola Janova evangelia, kterou jsme dnes slyšeli, pojednává o ukončení Ježíšova působení v Galileji. Ježíš zde vykonal velký zázrak – nasytil pětitisícový zástup pěti chleby. Předtím v Galileji uzdravil mnoho nemocných. Pán Ježíš hlásá Boží království, do kterého zve všechny, kdo v Něho uvěří.

Za Ježíšem jde veliký zástup. Ježíš, dobrý Pastýř, se stará o svůj lid. Co budou jíst?

Zkouší tak učedníky. Ti zapomínají na Boží moc, která v Ježíšovi působí. Vidí situaci lidským pohledem. Pro tento zástup nestačí nakoupit chleba za 200 denárů. Je zde jen pět chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik lidí? Z lidského hlediska mají pravdu. Jde o neřešitelnou situaci.

Pán Ježíš zasahuje: „Ať se všichni posadí“.

Evangelista uvádí, že na tom místě bylo mnho trávy. Zde nám zaznívá žalm 23:

„Hospodin je můj pastýř. Dává mi prodlévat na travnatých nivách.“

Celý zástup, jen mužů bylo na pět tisíc, usedá. Čeká, co se bude dít. Pán Ježíš se modlí, žehná chleby a rozdává je. Stane se zázrak. Z pěti malých chlebů je nasycen mnohatisícový zástup. Ještě zbude 12 košů nalámaných kousků.

Zde nám zaznívá příběh ze Starého Zákona. Prorok Elíša nasytil 100 mužů dvaceti malými ječnými chleby. Je zde citováno Hospodinovo slovo:

„Budou jíst a ještě zbude.“

Ježíš vykonal větší zázrak, je větší než prorok Elíša.

V Ježíši se setkáváme s Bohem, který se stará o svůj lid.

Jaká je reakce lidu?

Lidé jsou v úžasu. Tolik lidí nasytil pěti chleby!

Lidé vyznávají: To je ten prorok, slibovaný Mojžíšem, který má zopakovat a pře-konat zázrak exodu (vyjití z Egypta). Ježíš je dobrý prorok, který utišil hlad velkého zástupu. Snad pod jeho vedením vyjde Izrael z nadvlády Římanů.

Zástup chce provolat Ježíše izraelským králem v duchu světa a vyvolat tím povstání proti Římanům. Ježíš tomuto pokušení odolává, stejně ho pokoušel i satan na poušti. Odchází na horu, aby byl zcela sám s nebeským Otcem.

Dnešní Boží slovo má v nás vzbudit a posílit víru v Boží starostlivost o svůj lid.

I v případě krajní nouze máme Bohu důvěřovat. Boží slovo nás posiluje proti rezignaci. Rezignace není postoj křesťana. Je třeba Bohu více důvěřovat a prosit ho pomoc. Nehledat pomoc u jiných sil, často pochybného původu, ale u Boha.

Bohu málo důvěřujeme, na Ježíše se díváme lidskýma očima. Zapomínáme, že je také Bůh, u kterého není nic nemožného. Svou nedůvěrou Bohu bráníme, aby více působil v naších životech.

Uvěřme, že se Bůh o každého z nás stará.

Uvěřme, že i v krajní nouzi nám Bůh může pomoci, bude-li to dobré ke spáse naší duše. Vždyť u Boha není nic nemožného.