Řekni Bohu ano
4. neděle postní, cyklus B
Apoštol Jan ve svém evangeliu používá dualismus. Píše o světu "nahoře" a světu "dole". Světem "nahoře" je svět nebeský, Boží svět, svět světla a života. Světem "dole" je svět pozemský, který je po pádu člověka do hříchu v područí satana. Svět pozemský je světem temnoty a smrti.
Nebeský Otec z lásky k pozemskému světu, který stvořil jako dobrý, posílá k jeho záchraně svého jednorozeného Syna:
"Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
To jsou klíčová slova dnešního evangelia. Pán Ježíš je vyslán Otcem k záchraně (spáse) pozemského světa, který je světem temnoty a hříchu. Pán Ježíš svým učením ukazuje lásku nebeského Otce, krásu nebeského světa i Boží touhu zachránit člověka padlého do hříchu.
Kdo s otevřeným srdcem přijímá Ježíšovo učení, přechází z temnoty do světla a ze smrti do života. Vírou tedy vstupujeme do věčného života. Už nyní. O spáse člověka se nerozhoduje až u Božího soudu. Po smrti již člověk nemůže nic změnit.
O spáse člověka se rozhoduje již nyní, jak se člověk postaví k nabídce spásy, kterou nám přinesl Ježíš Kristus. Jak jsme slyšeli:
"Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího."
A kousek dál v Janově evangeliu čteme (J 3,36):
"Kdo věří v Syna, má život věčný."
Kdo uvěří v Ježíše a přijme jeho učení, již nyní vstupuje do věčného života a není souzen. Přijetí Ježíšova učení není jen věcí teorie, ale i praxe. Nestačí přijmout Pánova slova jako nějakou filozofickou nauku, ale je třeba tuto nauku uvést do života. V listě Jakubově čteme, že víra bez skutků je mrtvá.
Na druhé straně ten, kdo odmítá uvěřit v Ježíše Krista, a v této nevěře setrvá až do smrti, je již odsouzen, definitivně vyloučen z věčného života s Bohem. Zůstává v područí satana a smrti. Zavržení člověka je tedy následek jeho vlastního rozhodnutí.
Janův dualismus vede každého člověka k rozhodnutí: říci "ano" Boží nabídce spásy, a tím vstoupit do Božího království, království světla a věčného života; nebo nabídku spásy odmítnout a zůstat v moci Zlého, v jeho království temnoty a smrti.
Spása člověka je Boží dar (milost), jak jsme slyšeli v listě Efesanům. I víra je Boží dar. Spása a víra však od člověka vyžadují svobodný souhlas. Člověk se musí rozhodnout, do kterého světa chce patřit.
A protože křesťan, i když nabídku spásy již přijal, žije v pozemském světě, je tímto světem ovlivňován. Ne vše, co nám nabízí svět, je dobré pro spásu naší duše. Zlý nikdy nespí. Snaží se věřícího člověka od Boha odtrhnout.
Proto máme dobu postní, abychom si dali život do pořádku. Po důkladné svátosti smíření máme ve velikonoční vigilii obnovit svůj křestní slib. Budeme se zříkat satana a všeho zlého, co nás odvádí od Boha. Budeme vyznávat víru v Nejsvětější Trojici, které chceme patřit. Nyní i navěky.