Proměňovat se v Ježíše
2. neděle postní, cyklus A
Pán Ježíš se v evangeliu, které předchází dnešnímu, svým učedníkům zjevuje jako Mesiáš a Syn Boží. Hovoří o své smrti a o svém zmrtvýchvstání.
Pro povzbuzení víry se třem učedníkům zjevuje ve slávě, v oslaveném těle. Boží sláva prozařuje Ježíšovo tělo. Ježíšova tvář září jako slunce.
Matouš představuje Ježíše jako nového Mojžíše, kterého na nové hoře Sinaj zastiňuje Boží velebnost. S Ježíšem rozmlouvá Mojžíš, který dal Izraeli Zákon, a Eliáš, představitel proroků. Petr chce všem postavit stan. Z oblaku se ozývá Boží hlas:
"To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení: toho poslouchejte."
Po těchto slovech zůstává Ježíš sám s učedníky. Pán Ježíš naplňuje Zákon i Proroky. Ke spáse člověka stačí jen On sám.
Proměnění Páně bylo pro učedníky velkým prožitkem. Kromě synoptiků o něm vypráví ve svém listě i očitý svědek - svatý Petr (2 Pt 1,16-18):
"My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ´To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.´ Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře."
Vidění Ježíše v oslaveném těle bylo pro Petra povzbuzením ve víře i v naději, že také on bude oslaven při vzkříšení mrtvých.
Proměna Ježíše Krista byla jistě velkolepým zjevením. My jsme proměněného Ježíše neviděli, ale přesto jsme často svědky jiné proměny, doslova zázraku - proměny chleba v Tělo Kristovo a vína v Krev Kristovu, a to při každé mši svaté.
Zatímco tři učedníci na posvátné hoře proměnu Ježíše viděli na vlastní oči, proměnění chleba a vína v Tělo a Krev Kristovu, je naším očím skryté. Toto proměnění není viděno, ale je námi věřeno. Věříme, že po proměňování je uprostřed nás pod způsobami chleba a vína přítomný Ježíš.
A už jsme u třetí proměny - nás samotných. Máme se postupně proměňovat v Ježíše. Podle východních duchovních autorů je člověk stvořený k Božímu obrazu a podobě. Dědičným hříchem jsme ztratili podobu s Bohem, zůstali jsme Božím obrazem, neboť stále máme rozum a svobodnou vůli.
Vírou a křtem se nám vrací podoba s Bohem. Do duše přichází Boží milost - milost posvěcující, účast na Božím životě. Milost posvěcující nás činí svatými. Pokud si ji uchováme do konce, dosáhneme nebe, a při vzkříšení oslaveného těla.
Svatí jsou podobní Kristu, nejpodobnější Kristu je Panna Maria. Pokud pokáním měníme svůj život, usilujeme o mravní dokonalost, stáváme se stále více Kristu podobnými.
Důležitými prostředky našeho posvěcení jsou svátosti, zejména svátost Eucharistie. Tuto svátost můžeme přijímat, pokud máme v duši milost posvěcující, tedy nežijeme v těžkém hříchu. Přijímáním svátostného Krista se proměňujeme v toho, koho přijímáme. Svaté přijímání v nás rozmnožuje milost posvěcující, Boží život naší duši stále více proniká. Stáváme se stále více podobnějšími Kristu.
To je ta třetí proměna.
Na posvátné hoře se Ježíš zjevil ve slávě. I nás čeká sláva vzkříšení, pokud budeme Kristu věrní a budeme s úctou využívat prostředků spásy, zvláště svátosti Eucharistie.