Proč?

5. neděle v mezidobí, cyklus B

  Dnes budeme mluvit o nemoci a utrpení. Obrazem trpícího člověka je Job. Job měl 10 dětí a velká stáda ovcí, velbloudů a skotu. Během jediného dne přišel o všechno. Na znamení smutku si roztrhl svou řízu, padl k zemi a zvolal:
  "Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď pochváleno."
  To však nebylo vše. Satan ranil Joba od hlavy až k patě ošklivými vředy. Jobovi zůstala jen žena, která mu radí:
  "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři."
  A spravedlivý Job odpovídá:
 "To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?"
  Job zůstává se svým utrpením sám. Utrpení Joba je velké:
  "Mé dny ... plynou bez naděje ... mé oko již nikdy neuzří štěstí."
  Job proklíná den svého narození. Tíží ho otázka PROČ?  Proč Bůh na něho dopustil takové utrpení?
  Proč Bůh dopouští na člověka nemoc a utrpení?
  Židé tvrdili, že člověk trpí a je nemocen, protože se dopustil hříchu. Je tedy utrpení a nemoc důsledek hříchu člověka? Ne vždy. Bůh může dopustit nemoc, aby hříšníky přivedl k nápravě. Když se člověk, který žije v hříchu, nechce změnit, a ohrožuje svou spásu, Bůh pro jeho záchranu může použít nemoc nebo utrpení. Cílem není trápit, ale přivést člověka k pokání.
  Job byl spravedlivý, proč tedy na něho Bůh dopustil toto trápení?
  U Joba šlo o zkoušku víry. Satan Bohu tvrdil, že Job v Boha věří jen proto, že má mnoho majetku, dětí a je zdravý. Satan říká Bohu:
  "Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
  Bůh dovolil satanovi, aby Joba těžce zkoušel. Job obstál. Zůstal Bohu věrný. Miloval Boha, protože poznal jeho lásku, ne proto, že od Boha něco dostal.
  Druhá příčina utrpení - zkouška víry.
Máme milovat Boha pro Něho samého a ne proto, že nám něco dává.
  Třetí příčina utrpení - prostředek k duchovnímu růstu.
  V utrpení člověk více myslí na Boha, prožívá svou slabost a smrtelnost. Když se naopak člověku daří dobře, má tendenci na Boha zapomínat. Utrpení je prostředek k tomu, aby se člověk vrátil nohama na zem. Duchovní lidé ví, že modlitba spojená s utrpením má velikou sílu. Trpící lidé, kteří své utrpení přijmou a obětují spolu s utrpením Kristovým, rukama Panny Marie, nebeskému Otci, dělají pro dobro světa velmi mnoho.
  Přijaté a obětované utrpení otevírá modlitbě nebe a na svět od Boha přicházejí mnohé milosti a dary. Obětované utrpení je požehnáním nejen pro trpícího, ale i pro celý svět.
  Když na nás dolehne nějaké trápení či nemoc, je třeba to přijmout. Pak se můžeme pokusit najít příčinu utrpení. Je-li třeba, smířit se s Bohem ve svátosti smíření a modlit se za své uzdravení. Je-li to pro spásu naší duše dobré, Bůh nám pomůže. Je-li důvodem utrpení zkouška nebo očišťování, pak je třeba vydržet. Bůh nás chce mít připravené na věčnost. Cílem našeho života není očistec, ale nebe.