Přirozené manželství
27. neděle v mezidobí, cyklus B
Manželství je nejmenší lidské společenství, které je Bohem chtěné. V manželství mají přicházet na svět děti, a tak má na zemi dále trvat lidské pokolení.
V knize Genesis jsme slyšeli, že Bůh po stvoření ptactva a zvěře dovolil člověku, aby jim dal jméno. Pojmenováním se člověk stává pánem zvířat. Přesto však člověku něco chybí:
"Hospodin Bůh řekl: ´Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil´".
Bůh pak ze žebra muže učinil ženu. Člověk – muž se raduje z člověka – ženy.:
"To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata."
Manželka a manžel jsou nedokonalé překlady hebrejských slov iš (muž) a iššá (žena). Slova muž a žena mají v hebrejštině stejný kořen. Muž a žena mají stejnou lidskou důstojnost. Oba mají stejný poslední cíl (nebe). Rozdíly mezi mužem a ženou jsou základem vzájemné přitažlivosti a touhy po doplnění. Pouto lásky mezi mužen a ženou je větší než jejich láska k rodičům:
"Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk."
Celý člověk je muž a žena, kteří žijí v manželství uzavřeném před Bohem. To je manželství podle Boží vůle. To je přirozené manželství, které vychází z lidské přirozenosti.
Manželství uzavřené před Bohem má být trvalé. Manželské spojení může přerušit jen smrt. Pán Ježíš to řekl jasně:
"A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Žena byla stvořena z mužova žebra. Podle některých vykladatelů Písma svatého bylo muži odňato žebro nad srdcem. Z Ježíšova probodeného Srdce vznikla Církev, Ježíšova snoubenka.
Svatý Pavel v listě Efezanům popisuje vztah mezi mužem a ženou pomocí vztahu mezi Kristem a Církví. Muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou Církve. Muž je hlavou ženy a rodiny zvláště tím, že ženu a rodinu miluje. Dokáže se pro svou rodinu obětovat, je ochotný pro svou rodinu i zemřít. Muž se má především starat o výchovu svých dětí, zejména o výchovu náboženskou. Pak je skutečně hlavou své rodiny.
Žena je srdcem rodiny, naplňuje ji láskou. I ona miluje muže, jako Církev miluje Krista. Je muži podřízena, jako je podřízena Církev Kristu. Žena vytváří domov. Stará se o to, aby rodinný krb lásky nikdy nevyhasl. V manželství nejde o vzájemný boj, ale o vzájemnou spolupráci pro dobro celé rodiny.
Děkujme dnes Bohu za dar manželství. Modleme se za naše manželství a rodiny. Na nich záleží budoucnost naší země i Církve. Jako věřící stůjme při sobě a vzájemně si pomáhejme. I toto bude velkým svědectvím naší víry v Boha.