Přímluva není pro lenochy!

20. neděle v mezidobí, cyklus A

  My už bereme jako samozřejmost, že Ježíš je Spasitel všech lidí - židů i pohanů, tedy i těch, kteří tělesným původem nepatří k židovskému národu. Židé dokonce pochybovali o tom, že i proselyté - pohané, kteří uvěřili v Hospodina a přijali Mojžíšův Zákon, mají stejné postavení jako rodilí žídé.
  Ale Bůh ústy proroka říká, že přivede i pohany na svatou horu v Jeruzalémě. Jeruzalémský chrám se stane domem modlitby pro všechny národy:
  "Ty přivedu na svou svatou horu ...  můj dům bude domem modlitby pro všechny národy."
  A svatý Pavel ukazuje velikost Boží Prozřetelnosti, která použila odmítnutí Ježíše židovským národem k tomu, aby povolala ke spáse pohanské národy:
  "To, že byli (židé) vyloučeni, přineslo světu (tedy pohanům) smíření s Bohem."
  Po odmítnutí spásy většinou židovského národa, Bůh nabízí spásu pohanským národům.
  Buďme za to Bohu vděčni! Ježíš nezemřel na kříži jen za židy, ale za všechny. Církev je katolická - všeobecná. Je pro všechny. Nezáleží na rase, národnosti, sociálním postavení; věčný život je nabídnut každému člověku.
  V evangeliu máme krásný příklad víry pohanské ženy. Její dcera je krutě posedlá zlým duchem. Žena přichází k Ježíšovi a prosí o záchranu své dcery. Je celkem třikrát odmítnuta.
  Ve svém prvním volání zjevuje svou víru, když Ježíše nazývá židovským Mesiášem:
  "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův."
  Ježíš mlčí: "Ale on jí neodpověděl ani slovo" ( první odmítnutí).
  Koho by to už neodradilo? Ale tato pohanská žena stále prosí a křičí. Učedníkům to vadí a podle přesnějšího překladu říkají svému Pánu:
  "Vyslyš ji, vždyť za námi křičí."
  I jejich přímluvu Ježíš odmítá:
  "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského."
  Spása měla být nabídnuta nejprve židovskému národu, který si Bůh vyvolil. To je druhé odmítnutí.
  Ale pohanská žena, která v síle lásky k dceři neztrácí odvahu, sama přichází k Ježíšovi a prosí:
  "Pane, pomoz mi!"
  Odpovědí je třetí odmítnutí:
  "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům."
  Židé, vyvolený národ, jsou Boží děti, které mají především nárok na "chléb", tj. mesiášské dary (spásu i uzdravení). Žena, třikrát Ježíšem odmítnutá, ukazuje svou velikou víru:
  "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolů jejich Pánů."
  Žena, i když uznává prvenství vyvoleného národa, prosí alespoň o drobty chleba, padající ze stolu. A Ježíš oceňuje její vytrvalou a velkou víru a uzdravuje její dceru. Víra této pohanské ženy je v protikladu s nevěrou židů i malověrností učedníků. Spása je dána tomu, kdo po ní touží, a kdo věří.
  Proč Bůh někdy odmítá naše prosby?
  Třeba prosíme o špatnou věc. Bůh nám nedá to, co by ohrozilo spásu naší duše. Nebo prosíme o vhodnou věc, ale Bůh nám ji dá, až k jejímu přijetí dorosteme ve víře. Bůh není povinen plnit každé naše přání. Vše je od Něho darem. Není obchodníkem, který nám za modlitbu musí dát zboží, které chceme.
  Dalším důvodem nevyslyšení našich proseb je naše malá víra. Víra třikrát odmítnuté ženy stále rostla. Jak je to s naší vírou?
  Jen pokud vytrvale věříme, může Ježíš vykonat to, oč ho prosíme. Bez víry nedostaneme nic. Je třeba prosit o dar víry, a tuto víru vzbudit před prosbou. Jak řekl Ježíš pohanské ženě:
  "Ženo, jak velká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ."
   A na jiném místě říká (Mk 9,23):
  "Všechno je možné tomu, kdo věří."
  Papež František (ještě jako kardinál) v roce 2007 v dopise kněžím napsal o přímluvné modlitbě:
  "Nespokojit se s tím, že jsme už jednou žádali; křesťanská přímluva je naléháním až k hranici únosnosti. Přímluva není pro lenochy!