Předávat svou víru
Nanebevstoupení Páně, cyklus B
Dnes si připomínáme Ježíšovo nanebevstoupení. Zmrtvýchvstalý Kristus vstupuje na nebe jako Bůh a člověk, i jako člověk usedá po pravici nebeského Otce a dostává veškerou moc na nebi a na zemi. Ježíš odchází, aby mohl sestoupit Duch Svatý. Píše o tom apoštol Pavel v listě Efesanům:
"Proto se praví:´Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.´"
Ježíš vstupuje do nebeské slávy, vysvobozuje zajatce z područí Zlého. Na apoštoly je vylit Duch Svatý, který je uschopňuje pokračovat v díle jejich Pána: hlásat evangelium o Božím království.
Pán Ježíš vstupuje do nebeské slávy, aby se za nás u Otce přimlouval. Na zemi je stále s námi v Božím slově a zvláště ve svátosti Eucharistie. Je stále s námi a doprovází nás, zvláště, když o Něm vydáváme svědectví (Mk 16,20):
"Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela."
Odchodem Pána z tohoto světa se nemáme cítit opuštěni. Pán je stále s námi. S námi prožívá naše radosti a bolesti. Je s námi, když máme odvahu svědčit o své víře.
Radost z našeho vykoupení, radost z Kristova vítězství nad smrtí, si nemáme nechávat pro sebe. Máme ji šířit kolem nás – svým životem i slovem.
Dar Ducha Svatého nebyl dán jen apoštolům, ale byl dán každému pokřtěnému. Každý z nás máme v síle Ducha Svatého svědčit o své víře. Nejen apoštolům, ale všem křestanům Ježíš říká:
"Ale až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky ..."
Církev je svou podstatou misionářská. Nemá radostnou zvěst uložit do truhly a uzamknout. Naopak, má ji šířit do svého okolí, ať je to vhod či nevhod.
Při hlásání evangelia se nemůžeme spoléhat jen na vlastní síly a schopnosti. Nemáme hlásat sebe, ale máme hlásat Krista v síle a moci Ducha Svatého.
Ducha Svatého si máme jako apoštolové vyprošovat, toužit po jeho příchodu do našich duší, toužit po tom, aby nás uzdravil a proměnil. Chceme-li změnit svou rodinu, farnost a svět, musíme nejprve umožnit Duchu Svatému, aby proměnil nás.
Duch Svatý nás touží proměnit, kéž bychom po tom toužili i my. Kéž bychom si našli čas na modlitbu a prosili o vylití Ducha Svatého do života naší rodiny, farnosti a naší země. Kéž bychom všichni zakusili ovoce Ducha Svatého: lásku, radost a pokoj.
Nemusíme žít ve strachu a stresu. Máme svého Pána v nebi, máme dary Ducha Svatého, máme mocnou přímluvkyni Pannu Marii, snoubenku Ducha Svatého.
Máme své místo v nebi. Je třeba, abychom se zde na zemi osvědčili jako Kristovi učedníci. Kristovi učedníci se nemají radovat ze své víry jen sami, ale mají tuto radost předávat dál. V síle a pod vedením Ducha Svatého.