Povýšení lidské přirozenosti a úcta k tělu

Slavnost Nanebevstoupení Páně, cyklus C

  Jak jsme slyšeli v dnešních čteních, Pán Ježíš čtyřicet dní po svém zmrtvýchvstání vstoupil na nebesa (Lk 24,51):
  "A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi."
  V nebi usedl po Otcově pravici a zahájil tak svou mesiášskou vládu nad světem.
  Před svým vtělením měl Jednorozený Syn Božskou přirozenost. Při vtělení přijal přirozenost lidskou, aniž ztratil přirozenost Božskou . Při vtělení došlo ke spojení Božské a lidské přirozenosti v jediné osobě Syna.
  Při nanebevstoupení došlo k povýšení naší lidské přirozenosti, s kterou Ježíš Kristus usedl pro pravici nebeského Otce. Ježíš je Vládce všehomíra nejen jako Bůh, ale i jako člověk. To je to povýšení naší lidské přirozenosti, našeho lidství.
  Jak bychom si tedy měli vážit toho, že jsme lidé, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu. Máme rozum a svobodnou vůli, máme hmotné tělo. Rozumem máme poznávat svého Boha a vůlí se pro Něho rozhodovat. Máme mít úctu i ke svému tělu.
  V dřívějších dobách bylo lidské tělo považováno za vězení duše. Ušlechtilá duše, která je povolána k nadpřirozeným věcem, je vězněna v těle, které duši sráží k zemi.
  Tělo bylo tedy třeba pokořovat, aby se poddalo duši. Askeze je prospěšná, ale nemá být reakcí na pohrdání tělem. I tělo je Boží stvoření, které máme s úctu přijímat.
  Dnes vidíme opačný extrém - kvete kult těla a tělesnosti. Jako by byl člověk jen tělo, jako by žil jen pro tělesné prožitky. I to je nesprávný přístup.
  Je třeba hledat zlatou střední cestu. Tělo podřizovat duši, ale mít ho v úctě, neboť jednou má být vzkříšeno a oslaveno. Jednou máme prožívat věčnou blaženost nejen  v oslavené duši, ale i v oslaveném těle. Naší snahou má být zduchovnění těla, aby nebylo v opozici vůči duši, ale bylo s ní v souladu. Podřídit tělo duši je jistě nesnadné, ale máme Boží milost, která nám v tom pomůže. Musíme ovšem chtít.
  Prožíváme přípravu na slavnost Seslání Ducha Svatého. Duch Svatý může zduchovnit naše tělo, takže pak nežijeme podle těla, ale podle ducha. Tato proměna těla, které Pán Ježíš nanebevstoupením tak povýšil, má začít už na zemi. Dovršena bude při druhém příchodu našeho Pána (Flp 3.20-21):
  "My máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele, Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko."