Pokora znamená chodit v pravdě

4. neděle v mezidobí, cyklus A

 V dnešním evangeliu jsme slyšeli úvodní slova horského kázání. Pán Ježíš jako nový Mojžíš dává učedníkům pravidla života v Božím království. Už to první je důležíté:
  "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království."
  Pán Ježíš blahoslaví, tedy nazývá šťastnými ty, kteří mají ctnost pokory. Pokorný člověk nenalhává nic Bohu, sobě, ani druhým. Uznává Boží autoritu nade vším, uznává svou závislost na Bohu.
  Naopak pyšný člověk žije ve lži - před Bohem i druhými, sám před sebou. Myslí si, že Boha ke svému životu nepotřebuje, že na všechno stačí sám.
  Jen pokorný člověk může přijmout dar víry a milost obrácení, jen pokorný člověk může vstoupit do Božího království. Jak čteme v Jakubově listě (4,6):
  "Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost."
  Hřích pýchy způsobil pád satana a zlých andělů. Pýcha také stála u hříchu prvních lidí. Ti chtěli být na Bohu nezávislí.
  Svatý Augustin se ptá, jaký je rozdíl mezi pohany a křesťany. Vždyť i pohané měli mezi sebou ženy, které zachovávaly čistotu, měli mezi sebou kajícníky, kteří opouštěli hluk světa a odcházeli do samoty. Svatý Augustin vidí rozdíl mezi pohany a křesťany ve ctnosti pokory, kterou pohané neznali.
  Největším příkladem pokory je pro nás Ježíš Kristus. V listě Filipanům čteme (2,6-11):
  "Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži."
  Příkladem pokory je i Panna Maria, Matka Boží. Ve svém chvalozpěvu zpívá, že Bůh shlédl na "nepatrnou služebnici".
  Bůh si ke splnění svých záměrů volí pokorné lidi. Z Egypta vyvedl izraelský národ Mojžíš, o kterém Písmo svaté píše, že byl "nejpokornější" z lidí.
  A Jan Křtitel, když začal Ježíš veřejně působit, prohlásil:
  "Je třeba se menšit,on musí růst."
  Svatá Terezie z Avily ve svém spisu Hrad v nitru napsala tato slova:
  "Jednou jsem uvažovala, proč náš Pán byl takovým přítelem ctnosti pokory. Bůh je nejvyšší pravda a pokora znamená chodit v pravdě."
  Pokorný člověk chodí v pravdě. Je pravdivý k Bohu, sobě a druhým. Pokorný člověk nad sebou uznává Boží autoritu. Uznává, že je ve všem na Bohu závislý.
  Je pravdivý k sobě. Zná své chyby a slabosti, dokáže se nad svým chováním zamyslet, zdali žije tak, jak chce Bůh. Je pravdivý k druhým lidem. Nedělá ze sebe to, co není.
  Na druhé straně pokorný člověk zná své schopnosti a přednosti, které vnímá jako Boží dar. Také dokáže své schopnosti využívat pro dobro druhých.
  Objasnili jsme si, co je to pokora. Poznali jsme, že jen pokorný člověk může uvěřit   v Boha a vstoupit do Božího království. Na Kristu, Panně Marii a dalších světcích jsme obdivovali ctnost pokory.