Podobenství o ztracených synech

4. neděle postní, cyklus C

Dnešní evangelium patří k nejkrásnějším textům Písma svatého. Jde o podobenství "o marnotratném synu", které se také nazývá podobenstvím "o milosrdném Otci" nebo podobenstvím "o ztracených synech".

Toto podobenství Pán Ježíš řekl jako reakci na výtku farizeů a zákoníků:

"Přijímá hříšníky a jí s nimi!"

Hříšníky můžeme vidět v mladším ztraceném synu, farizeje ve starším ztraceném synu.

Mladšímu synu se nelíbí u otce. Musí ho poslouchat, hospodářství stejně zdědí jeho starší bratr. Ještě za života svého otce žádá o svůj dědický podíl. Otce tím nejen urazí, ale zraní hluboko v srdci. Mladší syn si užívá bez otce světa do té doby, než dojdou peníze. S penězi ho opouští i přátele. Aby přežil, přijímá práci pasáčka vepřů. Žid se stará o nečistá zvířata. To je úpadek nejen sociální, ale i náboženský.

Ztracený mladší syn jde do sebe. Uvažuje, jak mu bylo dobře u otce. Nejen on, ale i nádeníci se měli dobře. Měli nadbytek chleba. Otec se o syny a nádeníky dobře staral. Taková byla otcova láska k člověku.

Myslím si, že impulsem k návratu syna k otci byl nejen hladem kručící žaludek, ale i touha po otcově lásce, po otcově náručí. U otce byl váženým synem. Bez otce je špinavým a páchnoucím pasáčkem.

Otec mladšího syna asi vyhlížel, toužil po jeho návratu. Když ho uviděl, běžel mu naproti a objal ho. Ve špinavém a páchnoucím člověku stále viděl svého syna. Mladší syn vyznává svůj hřích a otec mu obnovuje synovskou důstojnost.

Bůh vidí i v největším hříšníkovi svého syna nebo dceru. Bůh stvořil duši každého člověka. Každý člověk je, protože to chce Bůh. Bůh chce, aby každý člověk v Něho uvěřil a dosáhl nebe. Kéž bychom se učili osvojit si tento Boží pohled. Kéž bychom chtěli v každém člověku vidět svého bratra nebo sestru.

Pak je tu ten starší syn. Byl stále u otce, ale byl také ztracený. Plnil otcovy příkazy, pilně pracoval na poli, ale něměl k otci dobrý vztah, vztah lásky. Tělem byl u svého otce, ale srdcem byl daleko. Jeho srdce bylo ztracené. Bratra již odepsal, už s ním v životě nepočítal. Proto nemohl snést, že se vrátil, že mu otec odpustil, že s ním bude zase společně žít. Slyší od otce:

"Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje."

Otec miluje i staršího ztraceného syna, i když jeho srdce bloudí. Starší syn nechápe otcovu lásku, nechápe otcovo milosrdenství. On přece otci věrně sloužil a neporušil žádný jeho příkaz. Nerozuměl otcově lásce, protože sám v srdci lásku neměl.

Zatímco ztracený mladší syn nepochyboval o otcově lásce, a proto se vrátil domů, ztracený starší syn nepoznal otcovu lásku, protože svého otce ve skutečnosti nemiloval. Jak to řekl Pán Ježíš Židům, kteří ho nepřijali (J 5,42):

"Ale vás znám; nemáte v sobě Boží lásku."

Pokud se ocitneme v situaci mladšího syna, neztrácejme víru v Boží lásku. Bůh na nás čeká s otevřenou náručí. Pokud jsme v situaci staršího syna, prosme Boha, aby svou milostí zjemnil naše tvrdé srdce, aby bylo podobné Srdci Ježíšovu. Těm, kteří se vzdálili od Boha, nebuďme na cestě jejich návratu k Bohu zdí, ale mostem.