Otevřme svůj duchovní zrak

2. neděle postní, cyklus C

  Druhá neděle postní nám klade před oči proměnění Ježíše Krista. Při modlitbě  nastala jeho proměna:
 "Výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel".
  Tři učedníci, kteří byli proměnění přítomni, mohli vidět Ježíše v jeho slávě. Lidské tělo jako rouška zakrývalo Ježíšovo Božství. To nyní září skrze Ježíšovo tělo. Oči učedníků viděly v Ježíšovi jen člověka. Nyní vidí jeho Božskou slávu.
  Jsou zahaleni oblakem Boží přítomnosti a slyší hlas nebeského Otce:
  "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!"
  O tomto zážitku píše i svatý Petr ve svém listě (2 Pt 1,17-18):
  "My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: To je můj milovaný syn, v něm já mám zalíbení. Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře."
  Učedníci Ježíše viděli takového, jaký skutečně je. Jejich tělesný zrak nebyl schopen vidět Ježíšovu slávu, proto jim Pán pomáhá svým proměněním. Chce je tak posílit pro chvíle, kdy budou svědky jeho utrpení. Chce jim dát také naději, že i oni, pokud  vytrvají ve víře, budou také tak proměněni. Jak napsal apoštol Pavel v listě Filipanům (3,20-21) :
  "My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené."
 Učedníci viděli Ježíše v jiném, skutečném světle. Náš tělesný zrak je zahlcen hmotným světem kolem nás. Jsme slepí vůči nadpřirozenému světu, nevidíme Boží přítomnost mezi námi, nevnímáme Boží působení v našich životech.
  Je třeba otevřít náš duchovní zrak, abychom viděli skutečnosti "nad" tímto hmotným světem. Boží svět, který tělesnýma očima nevidíme, je stejně skutečný, jako ten, na který si můžeme sáhnout. Dokonce je více skutečnější, neboť na něm veškerá hmota závisí.
  Abychom tento svět mohli vidět, musíme používat svůj duchovní zrak. Najít si svou horu Proměnění, ztišit se               v modlitbě, hledat v našich životních událostech Boží zásah, Boží přítomnost. Učit se vidět "nad" tento hmotný svět. Svatí to uměli, proto byli tak vyhledáváni. Byli citliví k Božímu působení ve světě.
  Také se radujme z toho, že i my můžeme být Kristem proměněni, že i naše tělo jednou může být podobné oslavenému tělu našeho Pána.
  Tato proměna začala křtem. Ve spolupráci s Boží milosti stále pokračuje. Modlitbou, konáním dobra, přijímáním svátosti a pokáním se stáváme stále více Kristu podobnými. Zvláště nás proměňuje příchod Krista ve svátosti Eucharistie. Musíme však chtít. Odevzdat se do Ježíšových rukou, aby nás mohl proměňovat, i když to občas hodně bolí. Ale nový život se přece rodí v bolestech.
  Necháme-li se Pánem proměňovat již zde na zemi, můžeme s důvěrou očekávat konečnou proměnu při druhém Kristově příchodu, kdy budeme vzkříšeni z mrtvých.
  Boží svět je skutečnější než hmotný svět.