Osten v těle

14. neděle v mezidobí, cyklus B

Po vzkříšení Jairovy dcery Pán Ježíš přichází do synagogy v Nazaretě. Zde vyrůstal a všichni ho znali. Nazareťané se diví, kde se to všechno vzalo v člověku, který mezi nimi žil a živil se jako tesař. Po údivu přichází odmítnutí. Pán Ježíš ve svém domově nemohl udělat zázrak Diví se nevěře Nazareťanů a říká:

"Nikde prorok neznamená tak málo, jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině."

Neplatí Ježíšova slova také nám?

Když za Pánem přišli jeho příbuzní, ukázal na ty, kteří seděli kolem něho a naslouchali jeho slovům (Mk 3,35):

"Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr, sestra i matka."

Věřím, že se snažíme plnit Boží vůli, že se snažíme žít tak, jak chce Bůh. Pak jsme příbuznými Ježíše Krista. Neplatí tedy i nám Ježíšova slova Nazareťanům? Také my známe Ježíše Krista, modlíme se k Němu. Jsme však v nebezpečí, že ustrneme v duchovním vývoji. Máme své zvyky, koleje v duchovním životě, zaběhané způsoby zbožnosti. Jsme spokojeni sami se sebou a uzavřeni Božímu volání. Třeba ani moc netoužíme, aby nám Bůh mluvil do života. My sami přece víme, co máme dělat.

Pak si musíme položit otázku, zda věříme v Boha, nebo v sebe. V druhém případě nemůžeme ve svém životě vnímat Boží volání a Boží moc.

Každý křesťan je v nebezpečí duchovní pýchy.

Dokonce ani svatý Pavel nebyl tohoto nebezpečí ušetřen. Prožil jedinečné setkání s Ježíšem před branami Damašku, po svém křtu pobýval v Arábii na hoře Choreb, kde měl zjevení Mojžíš. Tam asi také on měl Boží zjevení. V druhém listě Korintským píše, že byl "uchvácen až do třetího nebe", tedy jeho duše byla Boží mocí uchvácena do nebe.

Aby byl držen v pokoře, byl mu dán do těla osten:

"Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha."

Nevíme, co bylo tím ostnem. Možná nějaká vleklá nemoc, možná nějaká slabost. To však není důležité. Tento osten držel Pavla v pokoře. Ačkoli třikrát prosil o odstranění tohoto ostnu, nebyl vyslyšen.

Svatý Pavel prožíval svou slabost, aby si uvědomil, že všechno v jeho životě je Božím darem. V jeho slabosti se pak projevovala Boží síla. Jak sám napsal:

"Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný."

Možná, že také vy prožíváte nějakou slabost, která vás sráží k zemi. Prosíte o její odstranění, ale nejste vyslyšeni.

Možná, že je to ten osten, který má držet člověka v pokoře, aby si uvědomil, že všechno je od Boha, všechno je dílem Boží milosti. Potřebujeme být pokorní, abychom zakoušeli Boží moc, neboť "síla se tím zřejměji projeví ve slabosti."

Vezměme tedy za svá slova Jana Křtitele o Ježíšovi:

"On musí růst, já však se menšit."