Nová šance
5. neděle postní, cyklus C
Izraelité vzpomínali na události v minulosti, kdy zakoušeli Boží pomoc a působení. Vysvobození národa z egyptského otroctví, průchod Rudým mořem, vítězství nad četnými nepřáteli, to vše vzbuzovalo radost v srdci Izraelity. Nyní však národ prodlévá v babylónském vyhnanství. Co ho čeká? Hospodin ústy proroka Izaiáše na to odpovídá:
"Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte?"
Izrael se nemá ohlížet do minulosti, ale má se dívat do budoucnosti plné naděje. Bůh opět zasáhne a vyvede svůj lid z babylónského vyhnanství. Bude se o něho starat, obnoví s ním smlouvu. Izrael nemá jen velkou minulost, ale bude mít i velkou budoucnost.
V druhém čtení svatý Pavel prožívá něco podobného. Svatý Pavel byl před obrácením farizeus. Znal dobře Zákon a snažil se ho poctivě plnit. Myslel si, že je tím spravedlivý. Až poznal Krista, všeho toho se zřekl. Nemá už vlastní spravedlnost skrze zachovávání Zákona, ale je ospravedlněn skrze víru v Krista. Kristus nás ospravedlnil svou obětí na kříži. Svatý Pavel je uchvácen Kristem. Kristu se dal plně do služby. Nepřemýšlí o tom, co pro Krista již udělal, ale hledá to, co má ještě udělat, aby tak dosáhl nebeské odměny:
"Ale o jedno (mi jde); nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše."
Podobně je na tom i cizoložná žena. Ta se svou minulostí chlubit nemůže. Je ráda, že ji tato minulost nepřivedla k trestu smrti ukamenováním. Pán Ježíš přijímá hříšníci, ale odmítá její hřích. Nesoudí ji, ale dává jí možnost nového začátku:
"Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!"
Cizoložná žena tedy není potrestána smrtí, ale je jí dána šance žít novým životem.
Pán Ježíš odsoudil hřích cizoložství, ale neodsoudil cizoložnou ženu. Proto má tato žena možnost nového začátku, nového života ve spravedlnosti.
To můžeme prožívat po každé dobré svátosti smíření. Ve svátosti smíření se smiřujeme s Bohem a Církví, jejíž krásu jsme zohyzdili svými hříchy. S Bohem se můžeme smířit i mimo svatou zpověď, ale s Církví jen skrze svátost smíření.
Ve zpovědnici odkládáme hříšnou minulost. Očekáváme, že nám Bůh odpustí, že naše hříchy svhrne do mořských propastí. Po svátosti smíření máme šanci žít novým životem. Bůh může s námi udělat věci nové. Může obnovit náš vztah k Bohu a lidem.
Už se nemusíme dívat na dřívější špatný život, ale můžeme se dívat dopředu, co chce z nás vytvořit Boží milost.
Nechme se Kristem uchvátit jako svatý Pavel. Opustit život, kdy Bůh nebyl středem našeho života, kdy jsme běželi nesprávným směrem a vzdálili se vítězné nebeské odměně.
Pokud žijeme, můžeme se změnit. Můžeme napravit minulost a vykročit k nadějné budoucnosti. Ten důležitý krok můžeme vykonat svátosti smíření a obnovou křestního slibu ve velikonoční vigilii. Bůh nám chce znovu dát šanci.