Nepromarnit život

18. neděle v mezidobí, cyklus C

Kniha Kazatel až drsným způsobem odhaluje marnost shromažďování majetku a lpění na něm, marnost lidského namáhání na zemi:

"Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem?"

Přes dvacet let se zabývám rodokmenem své rodiny. Je to koníček zajímavý a hodně časově náročný. Člověk objevuje své předky, kteří upadli do zapomnění. Zjišťuje, kdy se narodili a kdy zemřeli, kdy a s kým uzavřeli sňatek, jaké měli zaměstnání a nemoci. S přibývajícími staletími přibývá i studijních materiálů, které vrhají světlo na život předků, na jejich práci, zábavu i trápení. Naší předkové museli tvrdě pracovat, aby si vydělali na každodenní chléb. Pracovali jako rolníci, čeledíni, horníci, hutníci a řemeslníci, často v těžkých podmínkách, které se podepsaly na jejich zdraví.

Jak se na nich naplňují slova Kazatele:

"Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine."

Ani bohatý člověk není zajištěn svým majetkem. Jako ten boháč z evangelia. Bůh mu dopřál velkou úrodu. Tento člověk si myslel, že když ji dobře uschová, bude mít klid na mnoho let. Ale Bůh ho k sobě povolal. Jeho spolehání na majetek se ukázalo směšné.

Co tedy máme dělat, abychom nepromarnili svůj život?

Musíme samozřejmě pracovat, abychom měli na živobytí. Bez práce nejsou koláče. Můžeme mít i majetek, ale nemáme být chamtiví a lakomí. Majetek se pro nás nemá stát životní jistotou ani smyslem života. Jak máme žít, naznačuje závěr evangelia:

"Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

Hromaděním majetku marníme život. Všechno bohatství tu jednou zanecháme. Co s námi půjde na věčnost, jsou naše skutky, dobré i zlé. Za zlé skutky můžeme na zemi konat pokání, upřímně jich litovat a dát si opravdové předsevzetí, že je už nebudeme dělat.

Máme konat dobro, dobré skutky, skutky lásky. To je bohatství, které si ukládáme v nebi. Abychom byli jednou shledáni bohatí před Bohem, musíme se mu zde na zemi podobat v lásce, v prokazování dobrodiní. A k tomu můžeme a máme použít svůj majetek. Čím více se zbavíme pomíjivého mamonu za pozemského života k prospěchu potřebných, tím více budeme jednou bohatí před Bohem. Samozřejmě musíme brát zřetel na svůj věk a životní stav. Kdyby rodiče všechno rozdali, a jejich děti by hladověly, to by se Pánu nelíbilo.

Nemáme konat jakékoli dobro, ale to, které od nás Bůh očekává. Varujme se "páchat" dobro, které přináší více škody než užitku. Svatý Pavel o tom píše v listě Efezanům (Ef 2,10):

"Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

Ani v konání dobra nemáme být svévolní. Máme konat dobré skutky, které pro nás Bůh předem připravil. Tak budeme bohatí před Bohem a náš život nebude marnost.