Neotročme hříchu

Vigilie Zmrtvýchvstání Páně 2024

Markovo evangelium nám líčí setkání žen s tajemstvím zmrtvýchvstání Páně. Marie Magdalská se pravděpodobně od zbylých dvou žen odloučila.

Jakubova matka Marie a Salome vůbec nepřemýšlejí o tom, že by se stal nějaký zázrak. Nakoupily vonné oleje a chtějí jimi pomazat Ježíšovo mrtvé tělo, neboť v době pohřbu začínala sobota a nemohly dokončit vše potřebné k pohřbu.

Ženy řeší problém: kdo nám odvalí kámen. Přicházejí ke hrobu a vidí, že je kámen odvalen. Ze zvědavosti vcházejí do hrobky a mají vidění anděla. Ten jim říká:

„Nelekejte se. Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady.“

Zjevení anděla a přesažnost tajemství zmrtvýchvstání je naplňuje velikou bázní a úzkostí. Nejsou schopné vyřídit vzkaz učedníkům, ale jak se píše dále ve verši 8:

„Ženy vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.“

Reakce žen ukazuje, že Kristovo zmrtvýchvstání nečekaly. Přišly jen pomazat mrtvé Ježíšovo tělo a v hrobce našly anděla, který tvrdil, že Ježíš byl vzkříšen. Kristovo zmrtvýchvstání bylo pro ně nečekané a nepochopitelné. Pocítily Boží moc a přesažnost, proto se daly na ůtěk. A učedníci na tom nebyli o moc lépe.

My věříme v Kristovo zmrtvýchvstání. Proto jsme také přijali svátost křtu. Ve křtu máme účast na Kristově smrti, pohřbu a vzkříšení. Umírá starý člověk propadlý hříchu a smrti. Rodí se nový člověk naplněný Boží milostí. Ve křtu jsme byli znovuzrozeni v Duchu Svatém.

Toto znovuzrození se má projevit v našem životě. Jak píše svatý Pavel v listě Římanům:

„Vždyť přece víme, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili.“

Ve křtu jsme byli vysvobozeni z moci satana a z otroctví hříchu. Máme žít novým životem, životem v Boží milosti a následování Ježíše. Jak dále píše svatý Pavel:

„Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žíjící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.“

Jako křesťané nemáme otročit hříchu, ale máme sloužit Bohu. Jsme spojeni s Ježíšem, máme ho následovat svým životem.

Víme však, že jsme slabí. V postní době jsme měli změnit svůj život, obnovit své zasvěcení Kristu.

Po požehnání křestní vody obnovíme křestní slib. Důrazně odmítneme spojení se zlem a Zlým, a vyznáme, že chceme patřit Nejsvětější Trojici. Kéž je toto obnovení křestního slibu upřímné a trvalé. Jen v Bohu máme budoucnost.