Není dobré, že je člověk sám.

27. neděle v mezidobí, cyklus B

 V prvních kapitolách knihy Genesis je popisováno stvoření světa a člověka. Musíme si uvědomit, že jde o symbolické vyprávění, které odpovídá představám o světě ve starověku. Bible není kniha historická ani přírodovědecká, je to kniha náboženská. Neřeší JAK vznikl svět a člověk, ale ptá se PROČ. Proč existuje svět, proč muž a žena vytvářejí rodinu.
  Autor knihy Genesis popisuje vznik nejmenšího lidského společenství - manželství. V první kapitole se dozvídáme, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Slovo "člověk" je jméno hromadné, označuje muže i ženu. Od počátku stojí před Bohem člověk jako muž a žena.
  V dnešním čtení jsme slyšeli, jak člověk dává jméno zvířatům. Dát někomu jméno v Orientu znamenalo učinit ho svým majetkem. Člověk se stává podle Boží vůle pánem a správcem tvorstva. Člověk - muž vidí pestrost stvoření, ale cítí, že je sám.  V tvorstvu se "nenašel pomocník, který by se k němu hodil". I Bůh to vidí a prohlašuje:
  "Není dobré, že je člověk sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil."
  Vytvoření ženy ze žebra muže je symbolický obraz. Žebro, které se nachází  v blízkosti srdce člověka, bylo považováno za nejvznešenější část lidského těla. Bůh posílá spánek na muže. Vznik ženy má být pro něj tajemstvím. Úkolem vyprávění není říci JAK byla žena stvořena, ale JAKO CO byla stvořena. Žena je z mužova boku. Hebrejsky se muž řekne "IŠ" a žena "IŠA". Slova mají stejný kořen. To vše má říci, že muž a žena mají stejnou lidskou důstojnost i stejný poslední cíl (nebe). A dále, že žena patří k muži, má s ním vytvářet nejužší společenství. Má být po boku muže, neboť    z jeho boku vyšla. Muž když viděl ženu zvolal:
  "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla."
  Tím je vyjádřeno, že pouto mezi mužem a ženou je silnější než pouto mezi rodiči a dětmi. Proto muž a žena opouštějí své rodiče a vytvářejí nové společenství.
 I dnešní evangelium se týká manželství. Farizeové chtějí Ježíše obvinit z porušování Zákona. Kladou mu otázku, zdali se smí muž se ženou rozvést. Sami dobře věděli, že Mojžíšův zákon dovoloval muži vystavit ženě rozlukový list a rozvést se s ní. Pán Ježíš odpovídá, že Mojžíš dovolil mužům rozluku pro tvrdost jejich srdce, ale v souladu s Boží vůli to nebylo.
  Ježíš cituje knihu Genesis. Člověk byl stvořen jako muž a žena, aby vytvářeli jednotu a vzájemně se doplňovali. Muž a žena se mají v manželství stát "jedním člověkem". Proto musí být manželské pouto nerozlučitelné. Do lásky muže a ženy nemá vstupovat jiný člověk. Manželská láska sjednocuje muže a ženu podobně jako Boží láska sjednocuje Osoby     v Boží Trojici.
  Svátost manželství uzavírají snoubenci manželským slibem. V něm se bezvýhradně odevzdávají a přijímají. Manžel slibuje své manželce, že bude patřit jen jí a žádné jiné ženě. Manželka slibuje manželovi, že bude patřit jen jemu a žádnému jinému muži. Až po tomto bezvýhradném odevzdání a přijetí jsou manželé schopni vytvářet jednotu mezi sebou, stát se jediným člověkem.
 "Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj."

  Tím manželé naplňují Boží záměr, kterým Bůh stvořil na počátku jednoho člověka - muže a ženu.
  Manželství je krásná věc a Bohem chtěné společenství.
  Manželé, stále si oživujte v mysli, co jste si před léty před Bohem slíbili, že vzájemným odevzdáním a přijetím vytvoříte jednoho člověka.
  Oživte plamen lásky ve svých srdcích. Pamatujte zvláště v těžkých situacích:
  "Není dobré, že je člověk sám."