Nenechme si vzít neděli

3. neděle v mezidobí, cyklus C

  Tématem dnešního kázání bude svěcení dne Páně. V evangeliu jsme slyšeli, že "(Ježíš) podle svého zvyku vešel       v sobotu do synagógy".
  Pán  Ježíš,  Boží Syn,  pravidelně  navštěvoval  bohoslužby, četl  při  nich z Písma svatého a kázal. Sám světil den sváteční, kterým byla pro židy sobota.
  Když Ježíš, vtělený Bůh, sám světil sváteční den, chtěl tím ukázat, jak je pro křesťany důležité světit den Páně. Dnem Páně je pro křesťany neděle.
  Papež Jan Pavel II. ve svém apoštolské listě DIES DOMINI z r. 1998 nás všechny vybízí abychom znovu objevili neděli.
  Neděle  -  den Páně  -  je oslavou Stvořitelova díla.  Máme Boha chválit za vše krásné, co vyšlo z jeho rukou. Za to, že JSME, že JE partner v manželství, že JSOU děti, přátelé a dobrodinci.
  Neděle  -  den Páně   -   je dnem vzkříšeného Pána a daru Ducha Svatého.
  Každou neděli si připomínáme Velikonoce, že Pán Ježíš vstal z mrtvých. Máme se radovat z Kristova zmrtvýchvstání, které je zárukou naděje našeho vzkříšení.  V neděli, 50. den po zmrtvýchvstání, byl učedníkům seslán Duch Svatý.        V neděli si máme připomenout vlastní křest, kdy jsme byli zrozeni z Boha, stali se dětmi Božími a spoludědici věčného života.
  Srdcem neděle je mše svatá. Od prvních dob se v neděli setkávali křesťané často velmi brzy ráno, aby slavili mši svatou. Neděle byla do čtvrtého století pracovním dnem, proto se museli scházet před prací, brzo ráno.
  Neděle má být pro nás časem radosti, klidu a solidarity.
  I v dnešním prvním čtení Nehemiáš a kněží vyzývají lid:
  "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, našemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!"
  Máme prožívat radost, jakou prožívali učedníci, když viděli vzkříšeného Pána (J 20,20):
  "Když učedníci viděli Pána, zaradovali se ."
  Mše svatá je místem setkání se vzkříšeným Pánem v Božím slově, ve shromážděné Církvi a v Eucharistii, svátosti Těla a Krve Kristovy. Je to den radosti, kterou dává Duch Svatý. Papež Pavel VI. vyzývá:
  "Pokřtění mají věrně o nedělích slavit eucharistii a to slavnostně a radostně." 
  Při mši svaté se nám Ježíš dává za pokrm, sjednocujeme se s Ježíšem. Toto sjednocení ve svatém přijímání je předobrazem sjednocení s Bohem v nebi.
  I to je zdrojem naší radosti, že můžeme při mši svaté prožívat předchuť nebe.
  Dalším prvkem svěcení dne Páně je sváteční klid. V apoštolském listě čteme:
 "Střídání práce a odpočinku, jež je vepsáno do lidské povahy, stanovil Bůh.  Odpočinek  je  něco  posvátného, protože je pro člověka prostředkem k tomu, aby se osvobodil od cyklu pozemských prací."
  Šest dní má člověk pracovat a sedmý den má odpočívat a slavit. Neděle se nemá slavit jen v kostele, ale i doma. Sváteční jídlo, sváteční oděv, svíce na stole, společné stolování všech členů rodiny, kteří se přes týden nemohou sejít, společná nedělní modlitba, vycházka, návštěva příbuzných a známých, to vše patří k neděli.
  Neděle je také dnem solidarity.
  Neděle nám dává čas věnovat se skutkům milosrdenství a k apoštolátu.
  Dnešní svět vzdálený od Boha už neděli nezná. Mnoho lidí pracuje i v neděli, neumí si odpočinout ani se radovat.
  Nenechme si vzít neděli!
  Je vrcholem našeho života. Je dnem, kdy děkujeme Bohu za stvoření, kdy se radujeme z Kristova zmrtvýchvstání a      z naděje našeho vzkříšení. Je dnem,  kdy si připomínáme dar Ducha Svatého, zdroj křesťanské radosti.
  Neděle je dnem bohoslužby, setkání s Pánem, dnem díků za vše dobré, co jsme v uplynulém týdnu prožili, dnem radosti a svátečního klidu. Dnem solidarity, kdy máme srdce otevřené pro ty, kteří naši lásku potřebují.