Největším bohatstvím jsou naše vztahy
Slavnost Narození Páně 2015
Jistě znáte povídku Vánoční koleda, jejímž autorem je anglický spisovatel Charles Dickens. Hlavní postavou je jeden lichvář, který nesnáší Vánoce. Jeho zájmem jsou jen peníze. Vidí jen je, nevidí bídu svých bližních, ani chudobu svého zaměstnance.
V noci se mu zjeví duch bývalého obchodního partnera, který ho varuje před těžkým osudem na věčnosti, pokud nezmění svůj život. Během štědrovečerní noci navštíví lichváře duchové minulých, přítomných a budoucích Vánoc. Lichvář se tak vrací do svého dětství a mládí, vidí bídu chudých lidí a svůj špatný konec, pokud nezmění svůj život. Tento prožitek štědrovečerní noci lichváře zcela promění. Pochopí, že největší hodnotou života nejsou peníze, ale vztahy.
Podstatou vánočních svátků nejsou bohatě prostřené stoly, bohatě nazdobený vánoční stromek, drahé dárky. Podstatou vánoc je to, že se blízcí lidé spolu sejdou a prožijí to, že patří k sobě, že mají k sobě přátelský vztah. Zatímco lichvář měl mnoho peněz, neměl žádný přátelský vztah. Jeho zaměstnanec byl chudý, ale jeho rodina byla na Vánoce šťastná, neboť se měli rádi.
Vztahy jsou naše největší bohatství. Vztah k Bohu a vztahy k našim blízkým.
Příkladem láskyplných vztahů je pro nás Svatá Rodina. Josef s Marií byli chudí lidé. Ježíš Kristus se narodil v naprosté chudobě betlémské stáje. Po narození je uložen do jeslí pro dobytek, brzy po svém narození se stává uprchlíkem. I po svém návratu do země zaslíbené mají Josef s Marií strach o Ježíšův život.
Přes tyto těžké skutečnosti, které si my, kteří žijeme v blahobytu, ani nedokážeme představit, byla Svatá Rodina šťastná, neboť se měli rádi.
Šťastnými nás tedy neučiní bohatství materiálních statků, ale bohatství vztahů.
To by mohlo být poselství Vánoc.
Děkujme Bohu, že máme vztah k Němu, že můžeme žít v Boží Lásce, která občas i bolí. Děkujme Bohu za naše vztahy k našim blízkým, které potřebujeme ke svému životu, abychom byli šťastni. Již z první knihy Bible víme, že není dobré, když je člověk sám.
I naše farnost by měla být nejen společenství těch, kteří přijdou v neděli do kostela, ale společenstvím vztahů. Jsme farní rodina a skrze víru v Ježíše Krista patříme k sobě. Víra v Krista nás k sobě připoutává hlubším poutem než pouta příbuzenská.
Celá Církev je jedna velká rodina. Proto máme o Vánocích také myslet na ty, kteří v tyto sváteční dny nějakým způsobem trpí, kteří nemohou prožívat 'Vánoce v pokoji. I s nimi má nás spojovat pouto lásky.
Máme také myslet na naše nemocné, kteří nemohou mezi nás přijít, kteří tráví svátky v nemocnici. O letošních Vánocích zvláště mysleme na našeho otce biskupa.
Ten nám poslal následující vzkaz:
Bratři a sestry,
chci vás pozdravit v tomto čase, kdy stojíme v údivu nad narozením Dítěte Ježíše. S velkou vděčností přijímáme tento pravý dar spásy od nebeského Otce. Toto děťátko položené do jeslí je skutečně Tváří Otcova milosrdenství. Jak víte, byl jsem letos těsně před svátky také obdarován velmi zvláštním darem - urgentní chirurgickou operací, která dopadla dobře. Proto tyto vánoce trávím mimořádným způsobem. Chci Vám moc poděkovat, vaše modlitby a přání uzdravení mne skutečně hodně posilovaly a posilují. Uvědomuji si, jak nás to spojilo a sjednotilo. Prožil jsem, že jsem skutečně obklopen lidmi, kteří na mne s láskou a starostlivostí myslí. I já vám jako otec chci říci, že chvíle na lůžku využívám k modlitbě a vyprošení požehnání vám všem. Myslím na rodiny, na děti, na mládež, na kněze a jáhny, na své spolupracovníky. Kéž nejen v tyto dny prožijete nevšední radost , ale ať i v dnech příštího roku máte stále před očima a kontemplujete Kristovu Tvář. Kéž se necháte obejmout něhou Boha a prožijete Boží blízkost a pomoc.
A ať vás provází Boží požehnání.
Ze srdce vám žehnám
+ František Václav, váš bratr a biskup