Nebeský Jeruzalém

6. neděle velikonoční, cyklus C

Ve druhém čtení jsme slyšeli knihu Zjevení svatého Jana. Ta je psána jako posila pro pronásledované křesťany. Závěr knihy popisuje konec starého světa a líčí krásu nového světa po očistě a proměně. Kapitola, z které jsme dnes četli, je hymnem nad krásou tohoto nového světa.

Apoštol Jan spatřil ve vidění z nebe sestupovat Svaté město – nebeský Jeruzalém. Toto Svaté město je obrazem oslavené Církve, neboť městské hradby mají 12 základních kamenů se jmény 12 apoštolů. Město má 12 bran se jmény 12 izraelských kmenů. Do tohoto města mohou vstoupit ti, kdo se ve svém životě snažili plnit Boží vůli. Město je chráněno silnými a vysokými hradbami a 12 anděly před jakýmkoliv vnějším zlem. Město září jako jaspis, který byl podle Židů nejcennějším drahým kamenem. Boží město – oslavená Církev – je prozářeno Boží přítomností.

V nebeském Jeruzalémě však chybí něco podstatné – chrám. Toho už není třeba:

"Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám."

Ježíš, Beránek, obětovaný za život světa, je uprostřed Božího lidu. Proto není třeba chrámu ani kněží ani oběti mše svaté. Všichni svatí vidí Boha na vlastní oči.

Další zvláštností Svatého města sestupujícího z nebe bude to, že nemá zapotřebí světla slunce a měsíce, neboť "ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek."

Oslavený Ježíš ozařuje Svaté město svou velebností a slávou. Oslavený Ježíš je chrámem a světlem Svatého města – oslavené Církve na konci časů.

Nový Jeruzalém je společenstvím věřících v Krista, kteří svým životem na zemi projevili svou věrnost Bohu. Vstup do nového Jeruzaléma je pro věřící jednak Božím darem, jednak odměnou za jejich pozemský život, za jejich službu Bohu a lidem. Ježíš svaté naplňuje blažeností.

Je krásné uvažovat o tom, co Bůh připravuje těm, kteří ho milují a kteří mu slouží.

To by bylo však málo.

Abychom jednou mohli vstoupit do tohoto Svatého města, musíme dobře prožít náš pozemský život. Svým pozemským životem Bohu ukazujeme, zda o vstup do Svatého města stojíme nebo ne.

Bůh chce, abychom všichni do tohoto Svatého města vešli a byli účastni věčné blaženosti. Ale musíme chtít i my, musíme pro to něco udělat.

Je třeba uvěřit v Ježíše, navázat k němu hluboký vztah od srdce k srdci, nechat se přetvářet Boží milostí. Umožnit Ježíši i nebeskému Otci, aby v nás přebýval tím, že se budeme snažit zachovávat Boží a církevní přikázání. Tato přikázání vytyčují cestu ke Svatému městu, cestu ke spáse. Umožňují nám zbavovat se toho, co nám brání do Svatého města vstoupit.

Je třeba se vírou rozhodnout pro Ježíše a vyjít, už teď. Víra není jen Božím darem, ale je také svobodným rozhodnutím člověka. Pamatujme na známá slova svatého Augustina:

"Bůh tě, člověče, stvořil bez tebe, ale nespasí tě bez tebe."