Nebe v srdci

 6. neděle velikonoční, cyklus C

Minulou neděli jsme hovořili o poznávacím znamení křesťanů a tím je vzájemná láska. Máme se mít rádi Ježíšovou láskou. Dnešní evangelium hovoří o lásce k Ježíšovi (o lásce k Bohu):

„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“

Jak poznáme, že milujeme Boha, že milujeme Ježíše?

Podle toho, že zachováváme jeho slovo. Kdo miluje Boha, miluje i jeho slovo, tzn. že Božímu slovu naslouchá (ve mši sv., sám čte Boží slovo) a Boží slovo poslouchá (uvádí ho do života). Kdo má takovou úctu ke slovu Božímu, miluje Boha. A naopak:

„Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova.“

Co přináší člověku zachovávání Božího slova?

Člověk poznává, že je milován nebeským Otcem.

Člověk prožívá přítomnost Boha ve svém srdci. Srdce je středem člověka, kde se člověk může setkat s Bohem. Kdo zachovává Ježíšovo slovo, zakouší novou, tajemnou přítomnost Boha ve svém srdci. Toto zakoušení Boží přítomnosti v nás je Božím darem, o který máme prosit a usilovat.

Boží přebývání v člověku znamená hluboké osobní spojení s Bohem, niterný vztah k Ježíši Kristu, vztah od srdce k Srdci.

Křesťané usilují o to, aby dosáhli nebe, aby mohli být navěky s Bohem. Ale v první řadě bychom měli usilovat o to, aby Bůh přebýval v nás, v našem nitru. Jinými slovy: Pokud chceme, abychom přebývali u Boha v nebi, musí Bůh nejprve přebývat v nás, v našem srdci.

Už zde na zemi máme s Bohem prožívat hluboký vztah lásky, který bude dovršen po naší smrti. Kdo chce jít po smrti do nebe, má ho mít již ve svém srdci. Nebe je tam, kde je Bůh. Mám-li Boha v nitru, mám v něm nebe. A již mohu prožívat štěstí, radost a pokoj.

Nebe a věčný život nezačíná až po smrti člověka, ale věřící člověk prožívá nebe a věčný život již zde, když otevře Kristu své srdce. V knize Zjevení čteme (3,20):

„Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.“

Je třeba slyšet Ježíšův hlas, slyšet jeho slovo, otevřít mu své srdce, aby mohl vejít a přebývat s námi. Kde vchází Boží slovo, vchází Kristus, kde vchází Kristus, vchází i nebe.

Úkolem křesťanů je, aby víra přešla z rozumu do SRDCE.

Abychom nejen říkali ano pravdám naší víry, ale abychom také otevřeli svá srdce Spasiteli, měli k Němu hluboký a niterný vztah. Milovali Ježíše i jeho Otce. A lásku dosvědčovali tím, že zachováváme jeho slovo. Příkladem ať je pro nás Panna Maria, která také prožívala nebe ve svém srdci již zde na zemi.

Budeme-li mít nebe v srdci již zde na zemi, nemusíme se bát, že bychom o něho přišli po smrti.

„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“