Naše hodnota není v tom, co máme, ale jak milujeme

Svátek sv. Rodiny, cyklus B

V neděli po slavnosti Narození Páně si připomínáme svatou Rodinu. Máme před očima život této chudé, ale šťastné rodiny. Svatá Rodina přichází do jeruzalémského chrámu, aby se Panna Maria podrobila obřadu kultického očišťování. V chrámu podávají oběť chudých - „pár hrdliček nebo dvě holoubata“. Svatý Josef stěží uživil svou rodinu, Ježíš mu jistě musel od dětství pomáhat. Ale přesto je tato rodina šťastná.

Čím to je? Je to rodina věřící. Bůh je u nich na prvním místě, je uprostřed nich, v Ježíši Kristu i tělesně. Bůh je jim oporou v těžkostech a nadějí v problémech. Prožívají Boží ochranu, neboť Bohu plně důvěřují. Jsou šťastní, neboť své životy odevzdali Bohu. Bůh je jim oporou ve všech těžkostech lidského života. Zdrojem štěstí je tedy víra v Boha.

Dalším zdrojem štěstí je jejich vzájemná láska, která je živena láskou Boží. Jsou chudí na materiální statky, ale jsou bohatí na lásku. Jsou si oporou a pomocí.

I dnes, křesťanské rodiny, které mají hodně dětí, patří mezi ty chudší. Hodnota člověka se však neměří podle toho, co má, ale podle toho, jak miluje. Podle stupně nezištné lásky budeme jednou Bohem souzeni. Láska je tou největší hodnotou a bohatstvím. Bez lásky je i velké bohatství chudobou.

Svět však má jiná měřítka. Hledí hlavně na ty vnější věci. Reklamy nám tvrdí, že pokud nebudeme mít tuto věc, budeme v životě nešťastní. To je velká lež. Žádná materie ještě nikdy neučinila člověka trvale šťastným. Štěstím člověka je láska, láska k Lásce (Bohu) a láska k lidem, zvláště těm nejbližším. Bohatí lidé bývají často sami a nešťastní. Podívejme se jen na život celebrit. Kolik mají za sebou manželství, jejich děti mají různé tatínky. Jsou tyto děti, i když mají všechno, co chtějí, opravdu šťastné?

V prvním čtení jsme slyšeli o Božím příslibu Abrámovi. Abrám se má stát otcem, i když je i se svou manželkou vysokého věku. Pro Izraelce bylo početné potomstvo považováno za projev Božího požehnání. Žena, která čekala dítě, byla zvána „v pože-hnaném stavu“.

Dnešní svět již v tomto požehnání nevidí, snad jen ti manželé, kteří nemohou mít vlastní děti. Pro mnohé ženy se stává těhotenství „problémem“, na který je řešení – umělý potrat. Abychom byli spravedliví, nemůžeme vinit pouze ženy, ale i jejich partnery a blízkou rodinu. Na vině je i společnost, která zavrhla křesťanské morální hodnoty, jako např. pohlavní zdrženlivost před manželstvím a manželskou věrnost. Masmédia rozhodně neukazují na tradiční život rodiny, rozhodně nepodporují stabilitu rodin, spíše naopak. Mládež je systematicky kažena a vedena k nezodpovědnému jednání. Vzdor vůči Bohu a jeho přikázáním vzrůstá na síle.

Politici prosazují zákony, které šíří kulturu smrti – eutanazii, potraty, manželství pro všechny.

Křesťanská rodina má žít po vzoru svaté Rodiny, nikoliv podle přání masmédií a věřejného mínění. Křesťan má vážnou povinnost hájit život od početí až po přirozenou smrt.

Postavme se proti zlu, které zaplavuje naši zem, silou modlitby, postu a obětí našich každodenních křížů. Modleme se za obrácení našeho národa k Bohu!