Náboženství lásky

2. neděle velikonoční, cyklus B

V dnešním evangeliu se dostáváme od velikonočního rána k nedělnímu večeru. Učedníci mají stále strach a skrývají se za zamčenými dveřmi. Najednou se mezi nimi objevuje vzkříšený Ježíš a říká:

"Pokoj vám!"

Ježíš učedníkům dává do srdce pokoj. Už se nemají bát nebezpečí, ani trestu za to, že svého Pána opustili. Dává jim poslání:

"Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás."

Jako nebeský Otec posílá svého Syna, by dal světu spásu, tak Ježíš posílá své učedníky, aby tuto spásu šířili mezi národy.

Předává jim moc Ducha Svatého – moc odpuštět a zadržovat hříchy. Učedníci mají osvobodit člověka z moci zla, které ho spoutává.

Dnešní neděle je dnem Božího milosrdenství.

Bůh je ochoten odpustit každému člověku, který svou vinu upřímně vyzná a lituje. Svátost smíření je svátostí Božího milosrdenství. Zde můžeme vyznat, co nás tíží, a získat pokoj svědomí. I těžký hříšník dostává ve svátosti smíření novou šanci.

Boží milosrdenství je nezměrné. Kdo Boží milosrdenství odmítá nebo na něho opovážlivě spoléhá, může čekat jen Boží spravedlnost.

V evangeliu se setkáváme se svatým Tomášem. Ten nebyl přítomný zjevení vzkříšeného Pána. Klade si podmínky pro uvěření:

"Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."

Ježíš mu vychází vstříc a vyzývá Tomáše, aby své podmínky uskutečnil a uvěřil.

Tomáš vyznává Ježíše jako svého Boha a Pána:

"Pán můj a Bůh můj!"

Naším úkolem je uzavřít smlouvu s Ježíšem. Přijmout Ježíše jako Boha a Pána svého života. Odevzdat Ježíši život, aby jej řídil. Milovat a poslouchat svého Pána:

"Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání."

Boží přikázání jsou břemenem pro toho, kdo prožívá svůj život s Bohem jako "otrockou" povinnost. Pro toho, kdo Boha miluje, nejsou přikázání těžká. Křesťanství není náboženstvím příkazů a zákazů, ale náboženstvím lásky.

Smlouvu s Bohem jsme již vlastně uzavřeli přijetím svátosti křtu. Pokřtěni jsme byli většinou jako malé děti. Proto se v dospělosti musíme pro Boha rozhodnout. Přijmout Ježíše jako svého Pána a odevzdat mu svůj život:

"Ne, co chci já, ale co chceš ty!"

Pokud se budeme snažit takto sjednotit s Bohem, bude růst jednota i mezi námi.

A budeme pro ty, kteří stojí mimo Církev, přitažlivější než dosud.