Myslet na nebe

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2025

Velikonoční radost je radost z Kristova zmrtvýchvstání. Radost z toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí, která je následkem hříchu prarodičů v ráji. Tato velikonoční radost by neměla být zastřena našimi problémy a starostmi. Tato velikonoční radost by neměla být nahrazena žádnou prchavou radostí, kterou nabízí tento svět.

Marie Magdalská vidí prázdný hrob a soudí, že mrtvé Ježíšovo tělo někdo odnesl. Petr, který vešel do hrobu jako první, vidí pruhy plátna, které obepínaly Ježíšovo tělo, ale Pánovo tělo v nich není. Je z toho udiven. Jan viděl a uvěřil, Je to spíše tušení: Ježíšovo tělo z hrobu nevzali, Ježíš nějakým způsobem přemohl smrt.

Kristovo zmrtvýchvstání je základní článek křesťanské víry, který dává naší víře smysl. Křest je účast na Kristově smrti a zmrtvýchvstání. Ve křtu v nás umírá starý člověk propadlý hříchu a trestu, ve křtu se v nás rodí nový člověk naplněný Boží milostí. Máme skrze milost posvěcující účast na věčném Božím životě. Křtem jsme přešli z řádu přirozeného do řádu nadpřirozeného, ze světa pozemského do světa nebeského. Proto chápeme slova apoštola Pavla ve druhém čtení:

„Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.“

Vzkříšení a věčný život není záležitostí budoucnosti, ale už nyní jsme byli s Kristem vzkříšeni. Zatím skrytě, v naší duši, se stala velká věc. Byli jsme očištěni a naplněni Božím životem. Milosti posvěcující už jsme i my přemohli smrt a je v nás počátek věčného života. Už teď je to uskutečněno, na věčnosti to bude dovršeno. Kristus, naše Hlava je v nebi po Boží pravici, my jsme části jeho mystického Těla, tedy i my již prožíváme to, co on. Zatím nedokonale, ale až se zjeví Kristus, potom se i my s ním ukážeme ve slávě.

Díky Kristovu velikonočnímu tajemství, do kterého jsme vstoupili vírou a křtem, můžeme už nyní prožívat své vzkříšení, Zatím v duši a skrytě, brzy i v těle a zjevně.

V Kristově zmrtvýchvstání již oslavujeme své vzkříšení.

Svatý Pavel však vidí nebezpečí sejití z cesty spásy. V listě Kolosanům píše:

„Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“

Když jsme byli s Kristem vzkříšeni, jdeme cestou nebe. Proto máme myslet na to, co je shůry: na Krista, na věci duchovní, na dovršení naší spásy vzkříšením těla. Věci této země jsou důležité pro náš pozemský život. Musíme něco jíst, někde bydlet, dělat smysluplnou práci. Ale žádná věc tohoto pomíjivého světa se pro nás nesmí stát modlou, která nás odvádí z cesty do nebe, kde je Kristus po Boží pravici.

Měli bychom zemřít tomuto světu, být od něho svobodní. Myslet více na Pána a věčnou radost s Ním, než na pomíjivé radovánky tohoto světa.

Podstatou Velikonoc je to, co Ježíš prožil od Zeleného čtvrtku po neděli Zmrtvýchvstání. Nikoliv pondělní pomlázka.

Radujme se tedy z toho, že jsme s Kristem byli vzkříšeni a že jdeme cestou dovršení naší spásy.