Modleme se za obrácení malověrných

14. neděle v mezidobí, cyklus C

  Dnešní evangelium začíná ustanovením a posláním dvaasedmdesáti učedníků. Ježíš si vyvolil dvanáct apoštolů podle počtu izraelských kmenů. Ustanovení dvaasedmdesáti učedníků má také symbolický význam. Podle tehdejšího přesvědčení bylo právě tolik národů ve světě. Lukáš zde znovu potvrzuje, že spása v Ježíši Kristu je určena nejen židům, ale i pohanům, všem národům. Učedníci jsou posláni po dvou, neboť pravdivost slov má být dosvědčena dvěma svědky. Jsou posláni tam, kde chtěl Ježíš sám přijít. Mají svému Pánu připravit cestu.
  Dvaasedmdesát učedníků nemá nosit měšec, mošnu a opánky. Mají spoléhat na Boží pomoc. Také se nemají při misijní činnosti zdržovat obvyklým zdravením. Hlásání evangelia je naléhavé, jde o spásu lidských duší. Při své misii musí počítat nejen s úspěchy, ale i s odmítnutím. Nic však nemůže odvrátit příchod Božího království. Městu, které radostnou zvěst odmítne, bude v den soudu hůř než Sodomě.
  Evangelista Lukáš dále vypráví o návratu dvaasedmdesáti učedníků z misií. Učedníci prožívají velkou radost:
  "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!"
  Ježíš jim odpovídá třemi výroky. Nejprve říká:
  "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe."
  Ježíš vídí, že je moc satana již zlomena. Satan se musí podřídit nejen Ježíšovi, ale i jeho učedníkům, v kterých působí Boží moc. Ježíš učedníkům říká:
  "Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu..."
   A dále učedníkům slibuje zvláštní Boží ochranu těmito slovy:
  "Vůbec nic vám nebude moci uškodit."
  Posledním výrokem usměrňuje radost učedníků:
  "Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi."
  Ano, je radostné vidět, jak moc zlých duchů slábne, ale radostnější je to, že učedníci mají dosáhnout nebeské slávy.
  Máme prosit Pána, aby poslal dělníky na svou žeň. Dělníky podobné dvaasemdesáti učedníkům. Tady nejde jen o prosbu za nová kněžská povolání. Tady jde o prosbu, aby každý pokřtěný byl dělníkem na poli tohoto světa. Kněží nemohou přicházet do všech prostředí. Je velmi důležitá spolupráce laiků s kněžími při hlásání slova života. Všichni jsme povoláni k misijní činnosti, všichni máme svědčit o Kristu.
  Všichni katolíci, kteří přijali svátost biřmování, byli vybaveni dary Ducha Svatého   k tomuto úkolu. I my můžeme a máme šířením Božího království přemáhat satanovu sílu. I my máme věřit, že nám nemůže nic uškodit, pokud jsme Pánu věrní.
  Naším problémem je malá důvěra v Boha. Příliš nevěříme tomu, že by i skrze nás mohl Bůh působit, projevovat svou Božskou moc. Svou malověrností bráníme tomu, aby i skrze nás Bůh mocně působil.
  Modlíme se za obrácení hříšníků, tedy těch, kteří v Boha nevěří nebo víru opustili. Měli bychom se modlit i za obrácení malověrných, kteří se o Bohu bojí svědčit, kteří svou malou vírou Bohu brání mocně působit. Je tedy třeba modlit se i za sebe.