Misie - poslání Církve

Misijní neděle 2016

  Dnes je misijní neděle, den modliteb za misie. Ježíš Kristus, když ještě žil na zemi, hlásal Boží slovo, evangelium - radostnou zvěst. Hlásal, že Bůh je milosrdný Otec, který posílá svého Syna, aby celé lidstvo vysvobodil z hříchů a přivedl ho zpět k nebeskému Otci. Kristovou smrtí na kříži je nám otevřena cesta k Bohu, k věčnému životu. To je radostná zvěst, kterou Ježíš hlásal během svého veřejného působení  na zemi.
  Ježíš založil na apoštolech Církev, která byla po seslání Ducha Svatého vyzbrojena Boží mocí pokračovat v jeho díle.
  Církev je na světě proto, aby pokračovala v díle zakladatele - Ježíše Krista.  Církev je na světě,  aby hlásala  evangelium, vedla lidi  k  pokání a k víře.
  Boží slovo, evangelium, má být hlásáno všem lidem na světě. Proto Církev vysílá vhodné muže a ženy do různých koutů světa, aby tam hlásali Krista. Daleko od domova, v chudých podmínkách, v cizí kultuře, hlásají slova věčného života.
  Misionáři potřebují naši duchovní podporu - modlitbu a oběť za misie. Potřebuji také podporu finanční. Bylo by hloupé mluvit o Boží lásce člověku, který umírá hladem a zimou na ulici. V misiích je třeba stavět školy, nemocnice, semináře, útulky pro sirotky a potřebné. To vše stojí peníze. Jsou to katolické misie, tedy podpora se čeká od nás, katolíků. Touto podporou se i my podílíme na světových misiích naší Církve.
  I naše země je misijním územím, které potřebuje evangelizaci. To není jen věcí biskupů, kněží a jáhnů, ale celé Církve. Svědectví o víře je povinností všech křesťanů.
 Nemáme se starat pouze o spásu své duše, ale i o spásu jiných - rodinných příslušníků, příbuzných, přátel i neznámých lidí. Máme být schopni svědčit o své víře - proč věřím, kdo je pro mě Bůh, co mi víra dává. Musíme se dívat kolem sebe a přinášet evangelium lidem, kteří na naše oslovení třeba dlouho čekají.
 Vyslechněme si svědectví konvertity, mladého rakouského socialisty, které uveřejnil v jedněch vídeňských novinách (Kard. Suenens, Žít křesťansky, str. 104):
  "Potkal jsem Krista ve věku 28 let. Dívám se na roky, které tomuto setkání předcházely, jako na roky ztracené. Ale je to jen má vina? Nikdo nechtěl vzbudit můj zájem o křesťanství. Mám přátele a známé, praktikující křesťany, kteří jsou si plně vědomi, co náboženství pro život znamená, ale žádný z nich se mnou nikdy o víře nepromluvil. Věděli přece, že nejsem nějaký dobrodruh ani volnomyšlenkář ani posměvač, a že se nemuseli obávat nějakých sarkastických poznámek. Byl jsem pouze jeden z tisíců, jeden z milionů mladých lidí, kteří nejsou dobří ani špatní, kteří mají o křesťanství velmi matnou, nesprávnou představu. Víte, proč jsem musel tak dlouho čekat na objevení pravdy? Protože většina křesťanů je lhostejná, protože příliš lpí na svém pohodlí a protože jsou příliš líní. Nestarají se o duši svého bližního."
  Ať nám tato slova nejsou jen k zahanbení, ale vedou nás k činu.