Máme se čím chlubit

14. neděle v mezidobí, cyklus C

Lidé se dnes chlubí různými věcmi. Školák se chlubí dobrou známkou, mladý člověk novým chytrým telefonem, matka je hrdá na vydařený oběd, otec na úspěchy v práci, sportovec na své výkony, starý člověk se chlubí tím, že se vyjímečně dobře vyspal.

S takovým chlubením se to nemá moc přehánět. Jde o věci pomíjivé, které člověka uspokojí jen na chvíli.

Čím se chlubil svatý Pavel? To jsme slyšeli v druhém čtení (Gal 6,14):

"Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu."

Svatý Pavel se mohl chlubit mnohými věcmi: vzděláním, římským občanstvím. Ale jeho jedinou chloubou se stal Kristův kříž. Kristův kříž nám zasloužil odpuštění hříchů a otevřel nám nebe. Kristův kříž dává smysl naší víře, oprávněnost naší naději a probouzí v nás lásku k našemu Pánu. V kříži je naše vítězství, skrze kříž jsme se stali novým stvořením. Křížem bychom se měli všichni chlubit.

Svatý Pavel také napsal, že Kristovým křížem je pro něho ukřižován svět. Svět s jeho pozlátky už Pavla nepřitahoval. Netoužil ani po dlouhém věku. V listě Filipanům napsal tato slova (Flp 1,21):

"Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem."

Pro Pavla nebyl život honěním se za technickými vymoženostmi, pracovními úspěchy, úzkostlivou péči o zdraví, úsilím o finanční zisky, ale jeho životem byl Ježíš a smrt ziskem. O kousek dál (verš 23) píše:

"Mám touhu zemřít a být s Kristem."

Tak velikou láskou Pavel hořel ke Kristu, že toužil k Němu projít bránou smrti. Smrt se mu nezdála hroznou, když věděl, že ho čeká Kristus. Svatý Pavel na svém těle nosil znamení, že patří Kristu. Pro svou víru byl několikrát bičován, jednou dokonce kamenován. Jizvy na jeho těle byly znamením, že patří Kristu. Ale přesto se podřídil Boží vůli. Věděl, že ještě nepřišel čas odejít (Flp 1,24):

"Ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu."

Na jedné straně touha být s Kristem v nebi, na druhé straně vědomí, že ještě musí dál nést životní kříž.

Přece však se svatý Pavel ještě něčím chlubil (2 Kor 11,30):

"Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí."

Na jiném místě (2 Kor 12,9):

"Ale on (Kristus) mi řekl: ´Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.´Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc."

Pokorný Pavel věděl, že vše dobré v jeho životě je dílem Boží milosti. Všechny jeho úspěchy nebyly jeho dílem, ale projevem Kristovy moci.

Zkusme se i my chlubit Kristovým křížem, kterým má být i pro nás ukřižovaný svět a my světu. Chlubme se i svými slabostmi, abychom žili v Kristově síle a moci.