Křesťan patří Kristu

Svátek Křtu Páně, cyklus C

  Dnes jsme slyšeli o Ježíšově křtu v Jordánu. Jan Křtitel křtil vodou na odpuštění hříchů. Proč se dává křtít Ježíš, který nikdy nezhřešil? Ježíš se nechává Janem křtít za nás, za naše hříchy, které jednou vezme na sebe. Ježíšův křest nám dnes může připomenout náš vlastní křest.
 Ten je svátostný, jsme zrozeni z vody a z Ducha Svatého. Většinou jsme byli pokřtěni jako malé děti a svůj křest jsme nevnímali. Zla se zříkali a víru vyznávali   za nás rodiče a kmotři. Je třeba si uvědomit: křest bez osobního obrácení,    bez odevzdání se Bohu je zbytečný. Samotná svátost křtu člověka nespasí. Pojem "křesťan" je u nás odvozen od křtu. To vede k chybnému závěru, že křesťanem se stávám již přijetím křtu. Formálně ano, ale křest musíme vědomě přijmout a žít v dospělosti.
  V řečtině se křesťan řekne "christianoi", v překladu "Kristovec - patřící Kristu".
  Křesťan je ten, kdo patří Kristu.
  Křesťan je ten, kdo odevzdal vědomě a dobrovolně život Kristu.
  Křesťanem se stáváme tehdy, až se Bohu odevzdáme. Křtem jsme Bohu zasvěceni, tzn. vyňati z pohanů (z lidí nepokřtěných), patříme Bohu jako vlastnictví. Bůh má nad námi svrchovanou pravomoc. V dospělosti musíme již sami uznat Boha za svého Pána a zcela se mu odevzdat. To už za nás rodiče neudělají. Pokud to neučiníme, nikdy se nestaneme skutečnými křesťany - těmi, kteří patří Kristu. Naše křesťanství i víra bude povrchní, formální a neoslovující.
  Aby byly ovoce křtu přijaty, musí pokřtěný věřit. Jak čteme v listě Židům (11,6):
  "Bez víry se nelze líbit Bohu." 
  A u svatého Marka čteme slova Ježíše Krista (Mk 16,16):
  "Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen."
  Nejen kdo se dá pokřtít, bude spasen, ale kdo uvěří a dá se pokřtít. 
  A zavržen nebude nepokřtěný, ale nevěřící; ten, kdo neuvěřil hlásanému evangeliu. Křest bez víry, bez vědomého odevzdání se Kristu jako svému Pánu, nepřináší spásu.
  TŘEBA UVĚŘIT V JEŽÍŠE KRISTA!
  Co  je tou potřebnou vírou?
  Víra je sebeodevzdání nám se odevzdávajícímu Spasiteli.
  Ve víře se dávám celý Bohu - své tělo a duši, svůj rozum a vůli, své představy o životě. To vše patří Bohu, neboť křtem jsem se stal jeho vlastnictvím. Ale odevzdávám se tomu, kdo se mi odevzdal celý jako první. Bůh Otec nám dává svého Syna, Syn se nám dává na kříži, je nám seslán Duch Svatý. Bůh nám dává účast na svém životě, dává nám sebe, dává nám všechno, všechno jako první.
  Proto je spravedlivé, abychom i my chtěli Bohu dát všechno, sami sebe.
  Lépe řečeno, vrátili Bohu sami sebe, neboť Stvořiteli stejně patříme.
  Je dobré, že jsme byli pokřtěni v dětství. Ale to nestačí. V dospělosti musíme svůj křest začít žít tím, že se Bohu odevzdáme, uznáme jej za svého Pána a snažíme se žít podle jeho vůle. Pak se můžeme nazývat věřícími či křesťany. Těmi, kteří patří Kristu.  Nyní i na věčnosti.