Křest je závazek

26. neděle v mezidobí, cyklus B

  Apoštolové dnes řeší problém - někdo si dovolil vyhánět zlé duchy z posedlého člověka v Ježíšově jménu a nepatřil mezi apoštoly. Dokonce ani k tomu nebyl pověřen Ježíšem. Apoštolové se snažili tomu člověku v jeho činnosti zabránit.
  V prvním čtení jsme slyšeli o podobné situaci.
 Jozue žárlí na Eldada a Medada, kteří prorokovali v táboře. Měli prorokovat u stánku schůzky s ostatními. Mojžíš Jozuovi odpovídá:
  "Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"
  Mojžíšovi nevadí, že Eldad a Medad porušili jeho příkaz a zůstali v táboře. Touží po tom, aby všichni Izraelité dostali účast na prorocké službě.
  A jaká je reakce Pána Ježíše v podobné situaci? Ježíš apoštolům říká:
  "Nebraňte mu! Kdo není proti nám, je s námi."
  Nemáme bránit v konání dobra těm, kdo nepatří do rodiny Církve. Duch Svatý působí i v jiných křesťanských církvích, pomocí charizmat může působit i v lidech nevěřících. I nevěřící může pracovat pro Boží království, ač o tom ani neví.
  Každé vykonané dobro přibližuje ke Kristu. Člověk může konáním dobra dojít až ke Kristu.
  Dále Pán Ježíš učedníky varuje:
  "Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře."
  Těmi "nepatrnými" jsou nejen děti, ale i bezvýznamní a přehlížení křesťané; věřící, kteří jsou slabí ve víře.
  Kdo by tyto nepatrné přivedl k pádu, ke ztrátě víry, dopouští se vážného provinění.
  To jsou slova určená pro rodiče, vychovatele a duchovní správce.
  Při křtu rodiče slíbili, že budou s pomocí kmotrů své děti slovem i příkladem vést ke Kristu. Můžeme se ptát, kolik rodičů z naší farnosti tento slib splnilo a plní? Také v naší farnosti žijí příkladní rodiče, kteří se snaží své děti vést k Bohu. A tato výchova je na jejich dětech vidět. 
  Existují však rodiče, kterým stačí jen křest dítěte. První svátostí to začíná i končí. Nebo alespoň dovedou děti k prvnímu svatému přijímání,  a pak je konec.
  Křtem svých dětí berou rodiče na sebe velkou odpovědnost před Bohem. Oni jsou především zodpovědni                    za křesťanskou výchovu svých dětí. Nejen slovy, ale hlavně osobním příkladem. Křtem jejich děti dosáhly odpuštění dědičného hříchu, křtem obdržely účast na Božím životě, nejcennější dar. Pouze s ním mohou dosáhnout nebe.
   Rodiče s pomocí kmotrů mají tento dar v dětech chránit více než jejich život.
  Rodiče mají strach o život svých dětí. Vedle tělesné smrti však existuje ještě horší smrt - smrt duchovní, ztráta křestní milosti, která bez pokání může vést ke ztrátě nebe. Rodiče se mají snažit s Boží pomocí ze všech sil chránit křestní milost svých dětí.  Až děti dospějí, bude to již jejich vlastní zodpovědnost.
  Nebraňme konat dobro pro Boží království lidem nevěřícím i jinověrcům.
  Buďme příkladem života víry hlavně těm nejzranitelnějším - dětem a mládeži.